Václav Havel: ilustrovaný životopis

Tohle je celkem těžké sousto... Pro dospělého to je takové jednoduché a příliš stroze pojaté, pro děti je to naprosto nezáživné a divně pojaté. Celkově se ale v knize skrývá více, než možná na první pohled vypadá. Přesto je to kniha plná protikladů... Pro začátek mi vůbec nesedí rozdělení vypravěčů na ty tři - prospěcháře, cenzora a agenta. Chápu, že to tam je přidané pro nějakou dynamiku, aby to nebyl suchý životopis, ale asi jsem to až do konce příliš nepochopil... Na co to je, k čemu to reálně slouží a určitě mi z toho nijak nevyšlo, v čem to dělá životopis nějak lepším. Naopak celkem pozitivní věc jsou "Havlovy" vepsané komentáře vycházející z jeho rozhovorů, knih a dialogů. Kniha pak stručně obsáhne celé období jeho života a naráží na to nejdůležitější z jeho osobního života a kariéry. Během čtení různých úseků jsem vzpomínal na státnice z literatury a otázku týkající se českého disentu. Potěšilo mě, že kromě čisté politiky to šlo i směrem společenského vlivu a literatury. Trošku dilema jsem měl u obrázků, některé mi přišly nelíbivé, neumělecké a dost trapné pro politický životopis, jiné mi přišly fajn a hezké. Působivý je finální rejstřík použitých zdrojů. Skvělý výběr jak primární literatury Havla, tak i děl jeho spřátelených disidentů a jiné velmi vhodné a relevantní literatury. Škoda, že kniha nedostala více profi formu, možná spíše namíchat komiks a fakta, než nějaké prapodivně stylizované povídání...

Čtivá kniha. Skvělý byl nápad zapojit postavy fiktivního našeptávače (pragmatik, demoralizátor přicházející vždy s "dobrými radami"), cenzora (díky jeho promluvám pochopíme, co režimu na textech Havla vadilo) a agenta, který prozradí reálie ze života. Funkční jsou i fiktivní poznámky Havla pod čarou, kterými texty relativizuje nebo nasvítí z jiného úhlu, což mi k celkovému způsobu Havlova uvažování sedí jako jeden z výrazných rysů. Kniha je svěží, krátká a představí bez přílišného zjednodušení autora někomu, kdo jej dosud nezná. Vtipný mi přišel začátek a závěr, v němž totožně našeptávač napomíná Havla, aby nemluvil tak zdvořile, knižně, rozpačitě, pokorně a přemoudřele, protože tím "jenom lidi štve" – ať už jako disident nebo prezident.