Vačice, která se nesmála

Dnes jsem vyzvedla pro děti v knihovně a jelikož jsem při čekání na poště měla čas, začetla jsem se (nebo spíš zaprohlížela jsem se :-) Krásné ilustrace s kraťoučkým poselstvím o lidské hlouposti a snaze řešit věci, které k řešení nejsou (no a po "vyřešení" být ještě řádně oceněni, na to se nesmí zapomínat). Ještě uvidím, jak se bude líbit dětem (otestuji na vlastních:-)), ale jako krátký večerníček mohu doporučit i dospělým :-)

Ve škole začala řádit jakási hnusná viróza. Chlapečci jsou usmrkaní, ukašlaní, teplota nic moc...a ejhle, jako pozitivní světýlko v tunelu, objevili jsme v hloubi knihovničky Vačici. Tak hezký a přitom docela krátký příběh jsme už dlouho nečetli. A poučný... Jak málo stačí k tomu, aby si o nás okolí cosi myslelo a chtělo nás přinutit - samozřejmě jen v dobrém! - abychom své myšlenky rychle změnili! Bylo to moc prima, chlapečci zapomněli na rýmu a hned přišli na to, jak to s tou vačicí vlastně bylo... Navíc autor nezapře, že byl mimo jiné i animátorem a jeho ilustrace jsou jedním slovem kouzelné. A jako bonus navíc je v knize docela poučný doplněk o tom, jak to vlastně ve skutečnosti vačice mají. Jestli se opravdu zavěšují na větev za ocas. Zavěšují. A taky si umějí hrát na mrtvé, když hrozí nebezpečí... Moc hezká knížka, doporučuji.