V šedých tónech (brož.)

Vynikající, ale také nelehké čtení, které mne nenechalo vydechnout, dokud jsem neotočil poslední stránku. Víc dnes psát nechci a nebudu, kniha ve mně stále ještě rezonuje, proto hodnotím plným počtem stars a doporučuji!

od Ruty Sepetys jsem četla Mlčící fontány ( a mám je dokonce doma) a měla jsem ji poznačenou jako autorku, od které si ráda přečtu další. V knihovně pod ruku přišly šedé tóny.. No a to jsem si zas dala.. mám teď takové citlivější období a kniha jede v celkem těžkém tématu. Ruta píše úsporným stylem - jednotlivé "kapitoly" mají většinou dvě A5 strany.. a to bohatě stačí. Celý příběh nám podává docela stručně, nicméně stačí jako podklad pto ty detaily ve fantazii. Najednou nás ženou spolu s Linou a její rodinou do dobytčáku. A kam dál ? je jasné, jak asi dopadne Ona a její miminko..a i když je to strašné, je mi to celkem jedno, držím pěsti hlavně Lině. Představuji si ten děs, tu nejistotu. Obdivuji statečnost její maminky Jeleny. Místa, kde i v té mizérii existuje kousek lidskosti. Kde pořád zlstává nadějě a chuť přežít. Přiznám se, některé pasáže jsem obrečela (třeba ty chvíle neskutečné hrůzy, kdy Jonas málem umírá na těžký skorbut - sama jsem matka a představa mi drásala srdce..a pak samotná Jelena a její konec..). Co bych vytkla a za co nemůžu dát plný počet, je konec..useklý...opouštíme naše hrdiny zhruba po 2 letech mizérie, aby jsme se pak v jakési vsuvce dozvěděli, že Lina s bratrem se po 12 (!!!) letech vystěhovaní celkem ze Sibiře šťastně vrátili. A že šťastného ? nebo minimálně společného konce došel i příběh Liny a Andriuse.. Tohle byl moc velký skok. Zajímalo by mne, kdo je nakonec zachránil, jak se z gulagu dostali, co se těch 10 dalších let dělo. Hlavně proto, jak otřesné podmínky v táboře panovaly, popis věčné zimy, naprosto nedostatečného jídla, ošacení, vitamínů...když na Sibiři sněží (!!!) do vaší neizolované a děravé chatrče, vy nemáte co na sebe a přežijete to 12 zim ??? nebo se podmínky změnily po inspekci doktora S. ?? Dobrá postava byla ještě Janina a její mrtvá panenka Liala...(za to taky body navíc) Každopádně za ty emoce a celkem věrohodné vykreslení postav, děje, na tak malém prostoru a za to, jak mě Ruta vyždímala (a přitom nedorazila), dávám velmi dobré a kousek navíc. (možná jak píše evaho73 je to spíše pocitové hodnocení než kvalitové :))