V rouše beránčím

Pokud jde o tuto knihu, je poměrně těžké ji hodnotit. Určitě to není detektivka, i když se zde vraždí dokonce celé rodiny. Autor napsal spíš zajímavý psychothriller a zároveň psychologické drama z pro nás neobvyklého prostředí Finska. Čtenář tak dostává možnost celkem podrobně nahlédnout do dětství i pozdějšího života novináře Lauriho. Tyto dvě časové roviny se pravidelně střídají, což je důležité pro pochopení toho, co se děje v současnosti. Během své práce totiž Lauri Kivi brzy narazí na nesrovnalosti a díky této skutečnosti jako první přijde na to, že činy páchá někdo jiný, než otcové vyvražděných rodin, jak se to jeví na první pohled. Dojde to dokonce tak daleko, že se na určitou dobu stane pro policii podezřelým číslo jedna. Je tedy donucen dokázat svoji nevinu tím, že se pokusí odhalit, kdo oním sériovým vrahem je... Víc už prozrazovat nebudu, kniha je opravdu čtivá a napínavá, přestože si autor vybral téma, které určitě nesedne každému - už i kvůli ne vždy vybranému slovníku, který autor používá ;-).

Na to, jak je příběh rozsáhlý - čtyři sta padesát stran na detektivku není málo - mě až překvapilo, jak je ústřední dějová linie prostinká. Většinu prostoru tak Simo Hiltunen využívá především k jitření ran vnitřně rozervaných postav a rozebírání sociálních dramat uvnitř zdánlivě obyčejných rodin. Což v důsledku ve čtenáři vyvolává dojem, že co Fin, to násilnický psychopat, jen čekající na svou příležitost k páchání nepravostí. Samotné jádro zápletky přitom vůbec špatné není; úvodní zločin působí právě tak hrůzně, jak je třeba, přičemž postupné odhalování skutečností, jež dokazují, že všechno, co si vyšetřovatelé dosud mysleli, je maličko jinak, udržuje čtenáře v příjemném napětí. Jen si člověk musí zvyknout na nesympatické charaktery, se kterými se dost těžko ztotožňuje, na spoustu odboček, jejichž účel je čistě manýristický a na policejní důstojníky, jimž k zatčení podezřelého stačí instinktivní dojmy. Na druhou stranu, bez toho balastu by z příběhu zbyla jen další tuctová detektivka.