V první linii

Nečekaně "bulvární" rozhovory, kniha plná střípků ze soukromí. Některé drobnosti bych ani vědět nemusela, i když oceňuji snahu o otevřenost. Nejzajímavější část byly osobní vzpomínky na účast ve válce zemí bývalé Jugoslávie. Škoda, že se více a podrobněji nedozvídáme o práci pana generála, možná to nejde, ale pak to má být v knize uvedeno. Souhlasím také s předcházejícím komentářem, kdyby si Petr Pavel vybral ke vzniku knihy jiného a erudovanějšího spolupracovníka, mohla být daleko lepší. Přesto jako takové PR muže, který uvažuje o účasti na prezidentské volbě, splnila svůj účel. Pan generál se mi po přečtení jeví jako sympaticky věcně a rozumně uvažující muž.

Autobiografické zpracování života armádního generála Petra Pavla odhaluje to, co je každému zřejmé při bližším pohledu na jeho vojenskou kariéru a úspěchy, kterých dosáhl. Impozantní je jeho nekompromisní postoj ke světovým nespravedlnostem, národní hrdost a vlastenectví, čemuž odpovídá i jeho vojenská kariéra, ke které jej přivedl otec, jeho životní vzor. Pavel není jen akční a voják každým coulem, je také inteligentní, vzdělaný, má široký zahraničně-politický (zahraničně-politicko-vojenský) rozhled (i když zde klouže po povrchu) a je jazykově vybavený. Jeho reprezentaci České republiky v nejvyšším vojenském velení NATO bychom proto měli umět náležitě ocenit. Piráti, kteří si vyjednali post ministra zahraničí, by jej měli, s trochou pudu sebezáchovy, angažovat na poli zahraničního vojensko-politického poradenství. Teoretické příručky nejsou pro ministra dostačující, ani bakalářský titul, který jinak nestačí ani na úroveň nejnižšího diplomatického úředníka. A tady se nabízí otázka, proč generál Pavel ve věku necelých 60 let vydává svou autobiografii. Kniha totiž nenabízí analýzy a hlubší vhled do zahraničních misí, kterých se Pavel zúčastnil, a co by určitě nejednoho čtenáře zajímalo, nebo zahraničních vojenských konfliktů (až na výjimky). Dozvídá se však o jeho školních aktivitách, povahových rysech, jeho rodinných trablech, členství v KSČ etc. Mám za to, že generál Pavel si připravuje půdu na svou budoucí kandidaturu (i když v knize to sám de facto neguje), ať již na prezidentskou nebo nějakou jinou, a tímto chce předejít všetečným otázkám ohledně jeho rozvodu, působení v misích OSN, pochybnostem o nevhodnosti postupu "zeleného mozku" do nejvyšších státních civilních úřadů atp. Právě tohle se snaží ze všech sil vyvrátit, tedy to, aby byl vnímán jako tupý, byrokratický, uřvaný vojenský velitel bez potřebné mozkové kapacity. A musím přiznat, že se mu to daří velmi dobře. Generál Pavel také vyjadřuje řadu politických či vojensko-politických názorů, což potvrzuje jeho civilní ambice. Nevím, jestli bych jej v takovém případě volila, protože jsem zastáncem civilního vedení státu, a to i v případě vedení ministerstva obrany, a generál Pavel je celou svou duší voják. Ale pokud jde o takovou osobnost - a ve světle kvalit dalších spolukandidátů - kdo ví. Navíc generál Pavel to dělá dobře. Nehrne se hned po odchodu do výslužby do nejvyšších pater politiky, ale v souvislosti s koronavirem se pustil do dobrovolnické práce pro společnost. Tak uvidíme.