V posledním tažení

Dobře, jsem slaboch. Ale já prostě nemůžu jinak. Už je to skoro jako závislost, protože i když jsem se u předchozího dílu zapřísahal, že Butcherovi již nebudu tolerovat upovídanost, stejně jsem podlehl. Na svou obranu musím uvést, že Harry Dresden je čaroděj a tím pádem za své skutky nemohu být zcela odpovědný. Takže ano, dějová linka Posledního tažení je opět uměle natahována. A je chvílemi až markantní, jak se schválně přešlapuje na místě, aby byl prostor pro další slova. Fór je v tom, že ta slova jsou jednoduše zábavná, přičemž pozadu nezůstává tentokrát ani zápletka. Chicagský Čáryfuk si solidně omaká dno vlastních schopností, že je až člověku líto, jak moc dostává zabrat. Děj však díky tomu hezky graduje a nebýt toho, že se autor rád poslouchá na úkor vývoje událostí, bylo by to jedno z nejdivočejších pokračování. Devastace mágů Bílé rady navíc konečně hne kupředu s celou tou kouzelnickou válkou a závěrečná jízda na skeletu Tyrannosaura rexe je opravdovým dezertem po dobrém jídle.

Kniha opět nezklamala. Harry je díl od dílu lepší a zkušenější. Akorád těch nepřátel má čím dál víc.