V podmienke

Hlavní hrdinové knihy tvoří na první pohled značně nesourodou trojici, vyrůstali však na jednom sídlišti a v dětství byli kamarádi. Příběh postupně odhaluje jejich životní dráhy, které jsou sice velmi odlišné, ale zážitky z neutěšeného místa jejich mládí se do všech tří nesmazatelně vryly... Nejvýraznější roli zde má z vězení předčasně propuštěný Danny, který se vydává hledat pohřešovaného kamaráda a zároveň odhalit okolnosti jeho zmizení. Příběh má výborný námět zpracovaný tak, že vyniká neutěšená atmosféra a násilí, které k ději patří a dotváří jej. Rozuzlení je dobré, ale nepřekvapilo mě, toto jsem celkem brzy tušila. Přestože jsem po předchozí autorově knize čekala o kapku víc, celkově hodnotím vysoko, kniha za přečtení určitě stojí.

Příběh tří kamarádů z dětství, jimž se kodaňské sídliště vrylo navždycky pod kůži, je přímočarý. Krátké věty dohromady netvoří obsáhlý celek, ale přesto říkají dost – o vyrůstání v drsných podmínkách, drogách populárních u dětí ulice i policistů, všudypřítomné bídě a násilí. Typická „noir“ žánrovka má i neotřelé nápady. Hořce zábavná je třeba zmínka o chystaném seriálu o speciálně vycvičeném psovi, který ovládne noviny namísto podstatných informací o proběhlé vraždě. Anebo kritika pokrytectví konzumních ideálů: „Danny pracuje ve vězeňské truhlárně. Vyrábějí vysoké dřevěné židle pro děti. Neuvěřitelně drahé, ale když lidi vidí cedulku Vyrobeno v Dánsku, nevadí jim si trochu připlatit. Nevědí, že vězni berou jen deset korun na hodinu ani co by Flemming, který tak zručně přidělává dřevěné tyčky na sedátka, udělal jejich dětem, kdyby dostal příležitost.“ Sama knížky tohoto druhu neumím chápat jako psychologickou sondu, na to jsou pro mě příliš neskutečné… Vzpomínáte, že Mikaelu Blomkvistovi otevírala všechna vrátka pouhá novinářská průkazka, a podobně stačilo Tomu Cruisovi v Eyes Wide Shut zamávat lékařským potvrzením, a už se nacházel v nejtajnějších komnatách podsvětí? I zdejší předčasně propuštěný recidivista Danny jen pohrozí násilím, a gangsteři se mu automaticky svěřují se svými životními příběhy i poklesky. Výhodou vyprávění je ohraničený počet osob, který sice napomáhá rychlé cestě k rozuzlení, ale zároveň si alespoň odpouští ještě nepravděpodobnější vnější vlivy. Jazyk knížky s jejím obsahem dobře koresponduje, je strohý, ale ne přehnaně drsný. A ačkoli tu skoro chybí popisy, odvíjí se děj tak, jako by už byl zfilmovaný. Kdo má rád Larssonovu trilogii a zároveň dává přednost kratším útvarům, mohl by být spokojený; já se přes 3,5 hvězdičky přehoupnout neumím.

Pohádka mě svého času okouzlila, Dívka Sus méně. Do třetice všeho dobrého - Ze sídliště vnímám jako nejlepší autorovu věc, s nejednoznačnými, přesto identifikačními postavami a při vší věcnosti silnou emocionální působností (autorka doslovu Radka Stahr je tentokrát úplně mimo). Příběh tří kluků, kteří spolu vyrostli na sídlišti, kriminálníka Dannyho, policajta Christiana a černošského studenta Malika, je komplikovanější, než se na první pohled zdá; obsahuje antickou inspiraci (mýtus o Antigoniných bratrech, třeba) a podobu s nejlepšími současnými autory noir žánru (Dennisem Lehanem a Tajemnou řekou, kupříkladu). Těším se na další překlady Bengtssona - a asi se podívám po filmech, které podle jeho příběhů vznikly.