V osamění

Když napíšu, že román zachycuje psychiku sériového vraha, možná tím někoho zlákám, protože je to téma v posledních letech vyhledávané, nebo někoho odradím, protože knížek s tímhle tématem vychází až hanba. Pro obě skupiny: ráda bych na vás zapůsobila tak silně, že po knížce sáhnete. Je skvělá. Děsivá (ale vůbec ne lacině krvavá), emotivní (ale vůbec ne lacině ždímající city), napínavá (ale vůbec ne lacině schematická). Tohle prostě NENÍ LACINÁ detektivka, ale poctivě - a až umělecky - pojatý příběh bývalého pilota, jenž naplnil pojem „válečný syndrom“ až po okraj, nebo příběh labilního člověka, jemuž válka „jenom“ nastartovala temno v hlavě. Jméno autorky si budu pamatovat. Navíc oceňuji práci překladatele a redakce. Všechno je, jak má být, a já jsem maximálně spokojená.

Nic jsem nečekala, přiznávám, že hlavním vodítkem pro půjčení téhle knihy v knihovně byla její váha a brožované vydání; na dovolenou, kde každý gram do zavazadla je důležitý, se mi dost hodila. Takže nečekaně příjemné překvapení. Pod zdánlivě líbivým povrchem, aspoň ze začátku, skrytě plyne temný příběh plný emocí a utajených frustrací. Skvěle vylíčená atmosféra poválečného kalifornského Los Angeles a Beverly Hills – život plný večírků, večeří v klubu, míchaných koktejlů při každé příležitosti; cílem jsou skvělé hadry, krásná děvčata, žádná práce a hlavně prachy, prachy. Protože za ně si koupíš úplně všechno, je to tak? Nebo ne? To temné zprvu jen tak chvilkami probleskne mezi tím třpytivým pozlátkem, pak ale pocit, že je vše špatně, sílí… Skvěle vylíčená atmosféra a hned dodávám, skvělý překlad. Useknutý konec se mi tady skvěle hodil, past najednou sklapla a šlus - a vůbec nevadilo, co vše jsme si domýšleli, protože paradoxně to bylo o to lepší. Až později jsem zjistila, že kniha je z roku 1947, což pro mě bylo další příjemné překvapení. * „Riziko je pikantní.“