V osamění

Když napíšu, že román zachycuje psychiku sériového vraha, možná tím někoho zlákám, protože je to téma v posledních letech vyhledávané, nebo někoho odradím, protože knížek s tímhle tématem vychází až hanba. Pro obě skupiny: ráda bych na vás zapůsobila tak silně, že po knížce sáhnete. Je skvělá. Děsivá (ale vůbec ne lacině krvavá), emotivní (ale vůbec ne lacině ždímající city), napínavá (ale vůbec ne lacině schematická). Tohle prostě NENÍ LACINÁ detektivka, ale poctivě - a až umělecky - pojatý příběh bývalého pilota, jenž naplnil pojem „válečný syndrom“ až po okraj, nebo příběh labilního člověka, jemuž válka „jenom“ nastartovala temno v hlavě. Jméno autorky si budu pamatovat. Navíc oceňuji práci překladatele a redakce. Všechno je, jak má být, a já jsem maximálně spokojená.

Překvapivě moderní čtení. Vrah vždy pracuje v osamění. A pohled do jeho nitra, zatímco autorka naopak zcela vynechává popis zlých skutků, je bolavý. Pomalé tempo a minimum překvapení, přesto se čte příběh Dixe Steelea cca do poloviny sám. Protože ta kolísající míra (sebe)nenávisti je svým způsobem zábavná.