V kolektivu oblíbená

Hlavní hrdinkou této novely je mladá žena Hana Kováčová, které kvůli zatčení jejího otce nebylo umožněno dostudovat. Nastupuje proto na místo doručovatelky do národního podniku s názvem Slovenské nakladatelství beletrie. A čtenář spolu s ní poznává zákulisí tehdejších národních podniků, kterým málokdy šéfovali odborníci, mnohdy to byli spíše soudruzi s neposkvrněným kádrovým profilem. Myslím si, že se autorovi díky jeho vlastním zkušenostem, kdy před svou emigrací pracoval rovněž v nakladatelství, povedlo celkem věrně zachytit atmosféru, která v takových podnicích mohla být. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.

Kniha ...v kolektivu oblíbená slibuje příběh odehrávající se mezi knihami a atmosféru padesátých let. Přiznávám se, že mě kniha zaujala především tím prostředím - knihy, nakladatelství,… Byla jsem poměrně překvapená, že skoro celý příběh se zaměřuje spíše na vztahy na pracovišti. Rozhodně tím nechci říct, že je to negativum, ale přece jen bych ocenila, kdyby bylo v knize zmíněno více knih a autorů. Musím vyzdvihnout, jak skvěle autor přiblížil dobu, ve které se příběh odehrává. Popsal totiž nejen fungování v podniku, ale také mimo něj a navíc příběh vyprávěl prostřednictvím statečné hrdinky a formou, která odlehčovala vážnost situace. Z celé knihy navíc vyzařuje dobová atmosféra, která čtenáře přenese přímo do příběhu. Hana mi byla sympatická, dokázala jsem se s ní ztotožnit, ale v určitých momentech bych se ráda dozvěděla, co si myslí. Autorův styl psaní je osobitý a chvíli mi trvalo, než jsem si na něj zvykla. Čtení mi ale nešlo tak lehce jako obvykle, což se stává málokdy. Upřímně mě to ale láká na autorovy další knihy, abych mohla styl psaní pořádně prozkoumat. Vyhovovaly mi krátké kapitoly. Na konci knihy je poměrně dlouhá část věnována příběhu samotného autora, která mi zbytek knihy tak trochu zastínila, protože pro mě byla nejzajímavější. Na závěr bych chtěla vyzdvihnout celkové zpracování knihy. Mapa Bratislavy, barevné ilustrace a fotografie dodaly příběhu zase něco navíc.

Pavel Taussig svůj mini román pojal naštěstí humorně a za hlavní hrdinku zvolil naivní, tvrdou realitou dosud nezasaženou, osmnáctiletou dívku, která by mohla zaujmout i mladé čtenáře. Přesně v duchu slov George Santayany: „Ten kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“ Text je velmi čtivý. Věcnost, dynamika a sarkasmus posouvá děj v pro nás absurdní době rychle dopředu a čtenář se nenudí. A možná najde paralely i se současností…

Hlavní hrdinkou této novely je mladá žena Hana Kováčová, které kvůli zatčení jejího otce nebylo umožněno dostudovat. Nastupuje proto na místo doručovatelky do národního podniku s názvem Slovenské nakladatelství beletrie. A čtenář spolu s ní poznává zákulisí tehdejších národních podniků, kterým málokdy šéfovali odborníci, mnohdy to byli spíše soudruzi s neposkvrněným kádrovým profilem. Myslím si, že se autorovi díky jeho vlastním zkušenostem, kdy před svou emigrací pracoval rovněž v nakladatelství, povedlo celkem věrně zachytit atmosféru, která v takových podnicích mohla být. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.

Kniha ...v kolektivu oblíbená slibuje příběh odehrávající se mezi knihami a atmosféru padesátých let. Přiznávám se, že mě kniha zaujala především tím prostředím - knihy, nakladatelství,… Byla jsem poměrně překvapená, že skoro celý příběh se zaměřuje spíše na vztahy na pracovišti. Rozhodně tím nechci říct, že je to negativum, ale přece jen bych ocenila, kdyby bylo v knize zmíněno více knih a autorů. Musím vyzdvihnout, jak skvěle autor přiblížil dobu, ve které se příběh odehrává. Popsal totiž nejen fungování v podniku, ale také mimo něj a navíc příběh vyprávěl prostřednictvím statečné hrdinky a formou, která odlehčovala vážnost situace. Z celé knihy navíc vyzařuje dobová atmosféra, která čtenáře přenese přímo do příběhu. Hana mi byla sympatická, dokázala jsem se s ní ztotožnit, ale v určitých momentech bych se ráda dozvěděla, co si myslí. Autorův styl psaní je osobitý a chvíli mi trvalo, než jsem si na něj zvykla. Čtení mi ale nešlo tak lehce jako obvykle, což se stává málokdy. Upřímně mě to ale láká na autorovy další knihy, abych mohla styl psaní pořádně prozkoumat. Vyhovovaly mi krátké kapitoly. Na konci knihy je poměrně dlouhá část věnována příběhu samotného autora, která mi zbytek knihy tak trochu zastínila, protože pro mě byla nejzajímavější. Na závěr bych chtěla vyzdvihnout celkové zpracování knihy. Mapa Bratislavy, barevné ilustrace a fotografie dodaly příběhu zase něco navíc.

Pavel Taussig svůj mini román pojal naštěstí humorně a za hlavní hrdinku zvolil naivní, tvrdou realitou dosud nezasaženou, osmnáctiletou dívku, která by mohla zaujmout i mladé čtenáře. Přesně v duchu slov George Santayany: „Ten kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“ Text je velmi čtivý. Věcnost, dynamika a sarkasmus posouvá děj v pro nás absurdní době rychle dopředu a čtenář se nenudí. A možná najde paralely i se současností…