V hodině velké zkoušky

Kniha je jistě zajímavá a přináší některá zajímavá fakta, nicméně dobré hodnocení si nezaslouží kvůli autorovu neobjektivnímu přístupu k tématu. Ve snaze "dělat to jinak" a být "objektivnější než předchůdci" došel tak daleko, že jeho výplody jsou nejen originální, ale rovněž naprosto nehorázné a příčí se zdravému rozumu. Objektivita totiž neznamená pohled nikdo není bílý ani černý, všichni jsou šedí, takže se vina rozdělí rovnoměrně mezi oběť a zločince. Autor též na mnoha místech projevuje značné nepochopení podstaty církve a katolické víry, pročež značně podceňuje některé problémy, které pronásledování Církvi způsobovalo, a má zcestné představy o tom, co mohlo být pro církev přijatelné a co ne. Obávám se ale, že od modernistického katolíka a absolventa "modernizované" KTF UK nejspíše ani nic lepšího očekávat nelze. Asi naprostý vrchol autorovi nestoudnosti představuje závěr, v němž mimo jiné tvrdí, že si Katolická církev mohla částečně sama za úbytek duchovních, neboť bylo přece její chybou, že měla výhrady proti komunisty zglajchšaltovanému semináři v Litoměřicích (str. 365). Sorry, to je něco, co žádný slušný a příčetný člověk nemůže vypustit z klávesnice.