V hlavní roli Tomáš Holý

Vzhledem k tomu, že je tato knížka určena spíše mladším čtenářům (pro nás staré je použité písmo na hraně čitelnosti), dá se říct, že autor zahodil svou příležitost. Vycházet by spíš měla v Blesku a podobných tiskovinách, protože tam tak nějak svým zpracováním patří. Vina rozhodně není v Kristýně Plíhalové, ta odvedla dobrý kus práce, ale v Otu Karsovi, který stvořil příběh formou nesourodých útržků života Tomáše Holého, přičemž zdůraznil momenty nedůležité a naopak ty podstatné dílem pominul a dílem málo zviditelnil. Takže těm mladým Tomáše příliš nepředstaví.

Nehodnotím život a dílo dětské ikony československého filmu Tomáše Holého, ale kvalitu komiksu, jenž měl být podle všeho jakousi vzpomínkovou poctou jeho památce. Jenže je natolik osobní, že jen málokdo zvenčí, kdo nebyl přímým účastníkem, může těžko pochopit nuance a souvislosti, které se tvůrce Ota Kars pokusil dílem vyjádřit. Když navíc nejste hercovým skalním fanouškem a neznáte kromě jeho kompletní filmografie i biografii, snadno se ztratíte v odkazech a náznacích událostí, jež vám pravděpodobně nic neřeknou. Takže jsem se kromě toho, že Tomáš Holý byl bezva kluk, super kamarád a obyčejný člověk o moc víc nedozvěděl. Na vině přitom není svébytná kresba Kristýny Plíhalové, ale spíše autorova neochota vyprávět celistvý příběh a namísto toho předkládá nesourodé útržky zprostředkovaných či vlastních vzpomínek, z nichž si máte následně všechno to nevyřčené domyslet. Což se mi dělalo těžko, když jsem si k nikomu v průběhu toho rychlého skládání puzzle nestihl vytvořit jakýkoliv vztah.

Nehodnotím život a dílo dětské ikony československého filmu Tomáše Holého, ale kvalitu komiksu, jenž měl být podle všeho jakousi vzpomínkovou poctou jeho památce. Jenže je natolik osobní, že jen málokdo zvenčí, kdo nebyl přímým účastníkem, může těžko pochopit nuance a souvislosti, které se tvůrce Ota Kars pokusil dílem vyjádřit. Když navíc nejste hercovým skalním fanouškem a neznáte kromě jeho kompletní filmografie i biografii, snadno se ztratíte v odkazech a náznacích událostí, jež vám pravděpodobně nic neřeknou. Takže jsem se kromě toho, že Tomáš Holý byl bezva kluk, super kamarád a obyčejný člověk o moc víc nedozvěděl. Na vině přitom není svébytná kresba Kristýny Plíhalové, ale spíše autorova neochota vyprávět celistvý příběh a namísto toho předkládá nesourodé útržky zprostředkovaných či vlastních vzpomínek, z nichž si máte následně všechno to nevyřčené domyslet. Což se mi dělalo těžko, když jsem si k nikomu v průběhu toho rychlého skládání puzzle nestihl vytvořit jakýkoliv vztah.