V hlavě

Jakožto člověk, co má sám určité psychické poruchy a problémy, tak mě vždy zajímalo, co se odehrává v hlavě člověka s daleko vážnější diagnózou - schizofrenií. Sama jsem byla hospitalizována na psychiatrickém oddělení a upřímně jsem zažila na vlastní oči, jak zhruba schizofrenik mluví, jak se chová. A ano, odlišné to je. Nicméně, po přečtení této knížky jsem zcela přehodnotila pohled na tuto nemoc. Jak si lidé myslí, a já jsem kdysi patřila mezi ně, že schizofrenici jsou pouzí blázni, kteří patří na přísně střežené psychiatrie, protože by mohli někomu tam venku ublížit. Samozřejmě je třeba si uvědomovat, že každá liská bytost je naprosto jedinečná, a to i Eva Tůmová v této knize. Eva mi připadala jako inteligentní slečna, které v dosti náročném období jejího života - zkouškovém období na vysoké škole - začaly v hlavě hlasy a zvuky, které zprvu nedokázala k ničemu přiřadit a identifikovat. Později se však její problémy stupňovaly a byla jí diagnostikována schizofrenie. Eva se musela naučit s nemocí vyrovnávat a žit, užívat medikaci. Do toho všeho začala chodit se zpočátku hodným klukem Pavlem, jenže jejich vztah se začal po určité době rozpadat a Eva z toho byla dost špatná. Abych pravdu řekla, na začátku příběhu jsem Pavla zbožňovala a vztah jsem jim přála, ale poté jsem ho moc nemusela. Eviny myšlenky a chování, které bylo v knize důkladně popisováno, jako bych sama prožívala. Autorka dokonale stvořila příběh tak, aby vypadal jako reálný, i když sama autorka knihy schizofrenií netrpí, jak jsem se později dozvěděla. Knížku jsem přečetla docela rychle, četla se sama, občas byly momenty a pasáže, kdy jsem hltala slovo po slovu, abych se konečně dostala k nějakému závěru, protože mi to zkrátka nedalo. A tak jsem četla klidně i do jedné ráno a bylo obtížné vstávat do školy, ale na druhou stranu jsem měla díky knížce větší klid v duši. Nechtěla jsem tady moc spoilovat, takže jsem zde pouze stručně rozepsala, jak jsem knížku vnímala. Každopádně, ať už si z této recenze kdokoli vezme něco, budu jen ráda. Určitě knížku doporučuji všemi deseti, pokud se o schizofrenii chcete dozvědět jen o malinko více, protože je to opravdu zajímavé a hlavně poučné, myslím si, že knížka je skvělá jakožto nástroj pro šíření povědomí a zároveň potlačování stigmatizace nejen oné schizofrenie, ale i jiné psychické nemoci. Nesmíme totiž zapomínat na to, že všichni jsme lidi a měli bychom si co nejvíce pomáhat.

Dávám tři hvězdičky a vlastně moc netuším proč. Vlastně mi moc nesedl styl psaní, občas jsem se v textu ztrácela a nechápala, co je skutečnost, a co halucinace. Takže vlastně asi stejně, jako to mají schizofrenici. Ale vlastně si říkám, že jsem nikdy nic takového nečetla. Nakouknutí do hlavy takto nemocných lidí bylo vážně zážitkem. Děsivým zážitkem. Myslím, že jsem z knihy trošku v depce. Ale taky se mi líbily nové nadávky/sprostá slova, které jsem ještě neslyšela (a vlastně jsem je už zase zapomněla..) Celkově kniha dobrá, a dobrý je jasně za tři. Díky za tohle nahlédnutí, nebylo to lehké.