Užitečná rozprava o vedení války s Turky a výkladem Žalmu 28

Erasmův text byl psán v době rapidního tureckého postupu k Vídni a tudíž ve vypjaté době, kdy se šířila panika a náboženský fanatismus. Osoba Erasma Rotterdamského nám ukazuje, jaká by měla být role intelektuála v dřívější i současné společnosti. Intelektuál by především neměl podléhat extrémním myšlenkám. Erasmus se ve svém spise straní dvěma extrémním pólům, kdy na jedné straně stál křesťanský pacifismus a na straně druhé křesťanský militarismus podporovaný ideou křížového tažení. Válka odjakživa dělila intelektály na dva nesmiřitelné tábory, ale Erasmus ve svém textu dokázal obhájit tezi, že válka je hrozná pro svoji krutost, ale vždy bude hlavně záležet, kdo a za jakým účelm tuto válku vede. Sám si uvědomoval, že válka bude dlouhá a proti zastáncům pacifismu namítá: "Jestliže naše vítězství bude znamenat tak mnoho sirotků a vdov, co se stane, když zvítězí nepřátelé?". Opoziční straně toužící po válce zase připomíná: " Když nevzdělaný dav slyší jméno Turek, ihned v něm vzplane mocný hněv a zahoří touhou po krvi, a přitom si neuvědomuje, že turci jsou zaprvé lidé a za druhé poloviční křesťané." Obě strany extrémů se dle Erasma mýlí: "Ne každá válka proti Turkovi je zákonná a zbožná, kdežto i příklady nevzdorování Turkovi není nic jiného než zrazovat křesťanskou víru..." Erasmus i v této vypjaté době zůstal intelektuálem schopným upozornit na nedostatky obou krajních názorových protipólů. V mnoha případech by se dal jeho spis aplikovat i na současné nebezpečí ze strany Ruska. Pokud vám hrozí agresor, nemůžete se stáhnout do ulity pacifismu, ale zase na druhou stranu nemůžete začít totální válku, dehumanizovat nepřítele a usilovat pouze o jeho zničení. V takovém případě byste možná válku vyhráli, ale ztratili to, co nás činí lidmi. Samozřejmě text byl napsán v 16. století a proti i Erasmus v některých pasážích podlehl svému přesvědčení a Turky vykresluje velmi negativně. Dokonce tvrdí, že křesťané pod tureckou nadvládou žijí v horších podmínkách než Židé v evropských křesťanských zemích. Mějme tedy tváří tvář na paměti Erasmova slova: "I kdybychom my zůstali v klidu, lze si myslet, že zůstane v klidu ten, kdo nikdy nepřestane posunovat své hranice?"

Brilantní myslitel používá velmi pádné argumenty, poctivě rozebírá situaci a především odhaluje, že problém nejsou Turci, ale my, obyvatelé Evropy. Psáno ne 2019, ale 1530.