Úvod do studia civilního procesu

Při čtení této... věci musí se vám nezbytně na mysli vytanout otázka: je škoda papíru, na kterém je to vytištěno? Nejsem si jist, nejsem. Ale spíš ano. Podivejte se, já jsem úchyl na tlusté a rozsáhlé publikace se složitými teoretickými pojednáními. To je fakt, který je mým problémem. Ale podívejte se na tohle! K čemu je to dobré? Viděl jsem výcuc z výcucu výcucu, který byl delší, než tohle, vezmu-li v potaz, že na magistrovi z práva a právní vědy to dělá dohromady dvě zkoušky a ještě části jiných oborů (protože z nějakých mě nepochopitelných důvodů je v této publikaci i správní soudnictví (?) a adhezníí řízení). A ano, vím, že tahle knížka není určena pro magistry na právech. Dokonce ani na bakaláře právnických oborů. Ale upřímně, ona přece nemůže být vážně míněna ani pro policisty. Kdyby měla tenhle rozsah, ale bez exekucí a insolvencí, snad. Takhle je to jen nedobře napsaný seznam pojmů, které nemohou nikomu nic doopravdy říct. Kniha nepředává žádnou znalost. Kniha předává blábolení. Sakra, nekoncepčnost je patrná hned na několika místech. Jsme struční a rychlí a všechno, ale najednou vám vyprávíme o systémech opravných prostředků, které definujeme tak, že apelační systém je ten, kde dochází k apelaci, revizní ten, kde dochází k revizi a kasační, kde dochází ke kasaci. Co to znamená? To je jedno, hlavně že jsme vám podali naprosto zbytečné informace na základě kruhových definic. To je, promiňte mi to, imbecilní. Když se dostanete k těm slavným insolvencím, vybafne na vás do té doby v knize neviděný seznam „základních pojmů“. Proč to tam nebylo celou dobu? A proč to tam najednou je? Nevím. Proč je tato kniha? Nevím.