Utrpení za pokladnou

Myslím, že knihu skutečně ocení jen ten, kdo se někdy pohyboval v obchodě v roli prodavače/prodavačky. Pro ty ostatní by mohla být třeba poučením, že všichni jsme jen lidé a usmát se, nebo pozdravit toho, kdo vám vrací drobné, by neuškodilo. Na pokladně jsem sice nikdy neseděla, ale ty lidi to tam fakt nemají jednoduchý - už jen proto, že si kdejaká zmalovaná slepice myslí, že nemusí zdravit, přestože je to projev základního slušeného vychování, a kdejaký šulda na ně ječí za věci, za které vůbec nemohou. Velký respekt před všemi pokladními a díky za tento počin - že se autorka dokázala povznést a podat utrpení za pokladnou s humorem.

O vlastních - mnohdy neuvěřitelných - pracovních podmínkách 21. století jsem napsal povídku Svobodná volba. Při finišování jsem si koupil Utrpení za pokladnou s tím, že to bude jistě skvělá inspirace. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že knize zcela chybí sociální rozměr i určitá elementární strukturální kritika. Kniha vykresluje situaci tak, že neplnohodnotná práce v potravinářském průmyslu je vlastně neuvěřitelná sranda. Nic se neděje, člověk je jednou nahoře, jednou dole, že? Přitom téma má daleko vážnější odstíny: neplacené přesčasy, šikana, vydírání, zákaz odborových organizací, přepracování, kamerový dohled a další. Rozumím tomu, že autorka se rozhodla pro odlehčený styl a nemá ambice s nelidskými podmínkami na mnohých pracovištích bojovat. Takto parodicky podané svědectví je však - obávám se - plivnutím do tváře všem, kteří po dvanáctce u pokladny stěží uživí rodinu.