Útok titánů 1

Zklamání. Svou vinu na tom nese jak nepříliš povedená kresba, na které všichni vypadají stejně, tak především nesmyslné skoky v posloupnosti děje. Hadžime Isajama prostě nechce vyprávět normálně, takže se pohybujeme sem a tam, pročež se v jeden moment nic neděje a v okamžiku druhém už pochodují lidožraví obři napříč zdevastovaným městem. K tomu si připočtěte prapodivnou psychologii vojáků, kteří buď fňukají nad tím, že nemají proti monstrům šanci, nebo naopak machrují, jak to titánům krutě natřou. Teda, ne že bych se té jejich schizofrenií hysterii divil, ony útoky obrů jsou fakt maso a vůbec se přitom nedá říct, že by lidé měli mít navrch. Ale opakované panikaření není matkou moudrosti, to platí o úplně jiném slovesu. Co však přiznám bez uzardění je, že mi zaimponovala mytologie předkládaného světa a přináležející technická udělátka. Také oceňuji závěr, který si dost pohraje s tím, kdo je v příběhu vlastně hrdina. Ale že by mě to podnítilo otevřít další díl – to říci rozhodně nemůžu.

Mám rád tento typ čtení. Smrt je tu dost běžná, je hodně akční, nemilosrdná a občas i dost nechutná, což je podle mého gusta přesně jako Berserk.. Manga má hodně postav a občas je to guláš, ale stačí si zapamatovat top desítku rekrutů. A co kreba? Každý tu na ni nadává, že je slabší, mně se naopak líbila. Vše je krásně propracované. Máte na celé stránce město detailně udělané, každý dům, most, loď a celá zeď z horního pohledu. Útoky ze vzdušného prostoru jsou trochu nepřehledné, ale prominu jim to. Osobně s tím nemám problém. Japonská kresba mi naprosto vyhovuje i s popisem zvuku přes celou stránku. Umí to. Máme zde tři veřejně dostupné informace, jedná se o doplněk pro čtenáře, kde je zaznamenáno, jak co funguje. Závěr prvního dílu byl nečekanej. Těším se na další díl.