Útěk za svobodou

Já bych nebyla tak příkrá jako komentáře pod tím mým, sic jsem se taky těšila na něco podobného, jako byly Dětské zoubky, ale nemůžou být všechny knížky stejné. Tahle je místy hodně přepísklá, zvlášť konec, ale postavy rozhodně nebyly ploché a od půlky to bylo napínavé.

Sejde se židovka, Mexikánka, lesbička a homofobní bílej chlap, který si ve finále chce alespoň vrznout. Ne, to není začátek vtipu, ale ústřední čtveřice survival thrilleru Útěk za svobodou od autorky vynikajících Dětských zoubků. Zoje Stage někde po cestě k téhle knize poztrácela nadhled a černý humor z prvotiny, což by ve finále nevadilo, pokud by výsledek byl primárně o intenzívním boji o přežití v nehostinných podmínkách. Místo toho knížka připomíná zkraje béčkovou variaci na Divočinu, je plná otravných rádoby terapeutických sezení na karimatkách a představuje záporáka, který bez mrknutí oka odkrágluje fízla, aby následně pofňukával u kotlíku nad nespravedlností světa. A ve výsledku to vypadá, že největším prohřeškem není vražda, ale necitlivé narážky na původ a sexuální orientaci žen, které se rozhodl vrah zajmout. Ony je samozřejmě spoutané poučují stylem: „To je realita života ve světe plném lidí.“ Woke momenty tady chvílemi probublávají extrémně otravně a šablona globalizovaný svět versus bílý heterosexuální nadržený latentní rasista je fakt k smíchu. Co naplat, že vyhrocené momenty a tenze uvnitř skupiny, která padne do ruky prchajícímu grázlovi, funguje skvěle, když velkou část se řeší traumata kamarádek a to, že někdo někomu nelajknul fotku na instáči a dostatečně jinou nepoplácal po rameni. Výsledek nezachrání ani ty opravdu vyhrocené momenty, kdy trojice pochopí, že únosce nemá co ztratit a snaží se vymyslet strategii, jak jej obelstít či opravdu povedený vývoj jedné z postav. Nehledě na to, že bojovat proti černobílému vidění světa fakt není nejideálnější černobílými figurkami.

Od Zoje Stage jsem četla jako první Dětské zoubky a ta kniha mě nadchla. Čekala jsem něco více morbidního, ale dostala jsem psycho zážitek a byla jsem si jistá, že si na svoje dítě budu dávat bacha Útěk za svobodou je zase trochu jiný, než jsem čekala. Tři kamarádky, které se vydávají na hike do Grand Canyonu, ale jejich cesta se změní na boj o život. Knížka se četla úplně sama a díky barvitému popisu jsem se dokázala vžít do hlavních postav a útrap, které je kdy potkaly. Kniha měla spád, jen občas filozofické pochody Imogen zpomalovaly celý děj a někdy mi přišly až nadbytečné. Tilda a Imogen mě celkově děsně štvaly, i když na konci knihy jsem si našla cestu i k nim. Strašně si mě kniha získala tím, že padouch Gale nebyl jen zlý, ale měl i záblesky svědomí, starostí o holky a tím působil realisticky (jaký taky čistě ryzí parchant by riskoval podmínečné propuštění aby mohl navštívit svou dceru a vnučku?). Přece jen se z dobráka může stát hajzl i kvůli několika nedorozuměním, které mu přetočí život vzhůru nohama. Co se týká konce, tak mi přišel trošku moc jako z filmu a že by se to takhle přece jen neodehrálo. Takže nakonec pocit realistického vykreslení záporaká a tří kamarádek, který jsem v průběhu knihy měla, přešel spíš v lehké zklamání. I přes to, se mi kniha líbila a jsem si jistá, že si najde své čtenáře.