Utajení vládcové času

„Nutně se potřebuji vrátit do roku 1949. S povděkem přijmu všechny návrhy a všechny nabídky pomoci.“ (Tento inzerát vyšel v březnu 1972 v jednom americkém časopise.) Víte, myšlenka je to perfektní...ale....ale problém je v tom, že si nemyslím, že všichni, zde jmenovaní, musí být zákonitě cestovatelé časem. Pár z nich prostě mohlo mít více vyvinutý mozek, víc přemýšlet a když to jsou mistři svého oboru, tak proč něco nevymyslet. Něco radikálního, něco, co vždycky posune vědu, a svět celkově, trochu dál. Jenže Jacques Bergier to tak krásně sepsal a čtenářům naservíroval, že skoro nemám pochybnosti, že by to tak mohlo býti... Citát: Dovedu si docela dobře představit, že mayští kněží uměli operativně upravit mozek tak, že získal schopnosti ovládat čas. Viděl jsem desítky, možná stovky filmů, o cestování časem, že všechny ty smyčky, setkání sám se sebou, měnění minulosti nebo vize budoucnosti skoro beru jako samozřejmost. Jenže se sám sebe ptám, proč tu nejsou i dnes, v době, kdy se svět řítí do ekologické, ekonomické a globálně oteplené krize.... Proč nám nepomůžou zbavit se závislosti na elektřině, naftě a jaderné energii? Kde jsou, když je doopravdy potřebujeme. Že by už budoucnost neexistovala? Malá ochutnávka: 26. července 1956, v době druhé arabsko-izraelské války, znárodnila egyptská vláda Společnost suezského průplavu, jejíž akcie vlastnili převážně angličtí a francouzští investoři. Velká Británie a Francie okamžitě zahájili tajná jednání o možnosti invaze do Egypta a sesazení prezidenta Gamála Abd an-Násira. Anglická vláda uvažovala o změně toku Bílého Nilu od Owenových vodopádů, což by zničilo egyptské zemědělství..... Citát: Překvapivé a pikantní ovšem je, že ve 13. století někdo věděl, co my nevíme, nebo jsme to už zapomněli. Charles Fort, Samuel Taylor Coleridge, Bertrand Russell, Boškovič, Voltaire, Newton, Leonardo da Vinci a mnoho dalších, kteří se v této knize objevují, ti všichni se snažili svět posunout do lepších časů. Těžko říci, zda jim v tom někdo zabránil svévolně, nebo to prostě jen osud nechtěl, aby přišli s něčím radikálním. A nebo jen prostě cestovali až moc do minulosti. Možná se měli zastavit tady a teď. Takovej Tesla by se nám teď i hodil, se svou nulovou energetikou a bezkabelovým přenášením volné elektřiny. Citát: Jakýkoli styk s Leonardem da Vinci, dokonce i posmrtný, narušuje čas! Musím však uznat, že jako celek působí tato kniha velmi přesvědčivě. Je čtivá, někdy dokáže obsah i velmi překvapit, někdy to zamrazí a někdy zase naopak jsme přesvědčeni, že to tak nemohlo být. Ale taková by kniha, (příběh) měl(a) být. Být taková, aby se sám čtenář nad obsahem zamyslel, trochu i zagooglil na trojjediném božím (www) internetu, dohledal si informace, posoudil a zhodnotil. A já zhodnotil na 80%. Citát: Jest-li že Bůh dovoluje cestování časem, měl by být schopen měnit minulost.

Pokud jste četli Mimozemšťany v dějinách, kupte si i tuto knihu. Pokud jste nečetli Mimozemšťany v dějinách, kupte si ji stejně. Škoda, že toho u nás od Bergiera vyšlo tak málo, ale o to jsem radši, že vyšla tato kniha. Bergier dále rozvíjí svou teorii o tom, že některé znalosti natolik předcházejí svou dobu, že jejich nositelé jsou cestovateli v čase. Jakkoli divoká vám tahle hypotéza může připadat, kniha stojí za přečtení pro Bergierovu fundovanost, způsob argumentace, který je naprosto nehysterický a neútočný (na rozdíl od většiny „záhadologických" knih), výborný styl, opětné neocenitelné odkazy na ruské sovětské vědce (geniální Jurij Knorozov – se svou kočkou k vidění tu: http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A4%D0%B0%D0%B9%D0%BB:%D0%AE%D1%80%D0%B8%D0%B9_%D0%9A%D0%BD%D0%BE%D1%80%D0%BE%D0%B7%D0%BE%D0%B2.jpg, nebo už z Mimozemšťanů známé „Například Boris Zajcev získal doktorát za diserační práci 'Ježíš Kristus byl mimozemšťan'. Ve Francii by takové téma vůbec nemohl předložit.") a mnoho, mnoho důvodů k zamyšlení. Velmi zajímavá je zejména poslední kapitola, kde se Bergier věnuje časovým paradoxům, které řeší pomocí synchronicity, což je vskutku nečekané (ostatně byl to Bergier, kdo na to šel tímto způsobem jako úplně první) a nesmírně pozoruhodné, ať už jste psychology nebo třeba surrealisty. Je nutno vyzdvihnout výborný český překlad opatřený skvělými poznámkami.