Henry Kissinger toho v životě spoustu zažil, hodně dokázal a nasbíral hromadu zkušeností. Jako patnáctiletý židovský kluk, fotbalista z Fürthu nedaleko českých hranic, utekl s rodiči před nacismem přes Británii do USA, kde se po létech stal poradcem prezidenta pro otázky národní bezpečnosti a později ministrem zahraničí . Je třeba připomenout, že od doby jeho působení v těchto vrcholných funkcích do...
Henry Kissinger toho v životě spoustu zažil, hodně dokázal a nasbíral hromadu zkušeností. Jako patnáctiletý židovský kluk, fotbalista z Fürthu nedaleko českých...
Henry Kissinger toho v životě spoustu zažil, hodně dokázal a nasbíral hromadu zkušeností. Jako patnáctiletý židovský kluk, fotbalista z Fürthu nedaleko českých hranic, utekl s rodiči před nacismem přes Británii do USA, kde se po létech stal poradcem prezidenta pro otázky národní bezpečnosti a později ministrem zahraničí . Je třeba připomenout, že od doby jeho působení v těchto vrcholných funkcích do vydání této knihy uplynulo skoro 40 let. Ale nezdá se, že by mentální schopnosti starého pána s věkem jakkoliv ochabovaly. Hluboká erudice, rozsáhlé zkušenosti a pronikavý úsudek čiší z kažého slova, i když to vůbec není lehké čtení. Některé úvahy a dedukce člověk musí přelouskat několikrát, než porozumí jejich logice. Autor navíc ponechává spoustu věcí nedořečených nebo vyslovených jen v náznaku – počítá s poučeným čtenářem s dobrými základními znalostmi historie a politiky.
Nezabývá se však jenom věcmi minulými. V závěru upozorňuje na úskalí a rizika, plynoucí z prudkého tempa rozvoje nových technologií, za nimiž znalosti a schopnosti politiků (a nejen jich) jen těžkopádně pokulhávají. Říká o tom mimo jiné:
„V důsledku toho, jak snadno jsou informace dostupné a jak okamžitá je komunikace, klesá schopnost posoudit jejich význam anebo vůbec stanovit kritéria toho, co je významné. Tato dynamika může politiky vybízet k vyčkávání, až určitý problém vyvstane, namísto aby jej předjímali, a vést je k tomu, že okamžiky rozhodnutí vnímají jako sérii izolovaných událostí, nikoliv jako součást historického kontinua. Jakmile k tomu dojde, přestává být hlavním nástrojem formulování politiky úvaha a stává se jím manipulace s informacemi.“
A o pár řádků dál dodává:
„Hrozí, že komunikační technologie zbaví člověka schopnosti vnitřního hledání, protože zvýší jeho závislost na technice jakožto nástroji, jenž usnadňuje a zprostředkovává myšlení.“
To jsou opravdu zlatá slova – ale trochu z nich mrazí, žejo?
Číst více
Číst více