Všichni víme, že je Usagi tak vynikající šermíř, protože se učil u Katsuichi-senseie. Jenže jsme nevěděli, že jeho dalším učitelem byl i Sojobo. Což by nebylo tak zvláštní, kdyby nepatřil k Tenkguúm, nadpřirozeným bytostem. A teď se k němu bývalý žák vrací, aby dokončil výcvik. To však počká, protože se společně musí postavit invazi nižších Tenguú, psím Gushinům. V druhém, nedokončeném, příběhu se setká na opuštěném ostrově se starým nepřítelem, který upsal duši hadím Kami. A v poslední povídce potkává Usagi mladého samuraje Yukichi Yamatoa, který má za úkol doručit meč svého mrtvého učitele poslednímu příbuznému. A při tom poznává, že skutečný život se od toho ve škole šermu liší. A také to, co je s Usagim spojuje. Už klasicky se v knize dozvíme něco nového o japonském folklóru, tentokrát o stvořeních Tenkguu. Jelikož jde už třetí kolorovanou knihu, na barvy jsem si zvykl a nijak neruší. Ba opačně, připadne mi to, že některé Sakaiovi kresby jsou podrobnější, než bylo poslední dobu zvykem. A mimochodem, hledáte ananasy?

První půlka spíš průměr až podprůměr na Usagiho. Moc nemusím takové ty divoké party vlkodlaků a jiných stvůr. Duchařina mi nevadí a ta bývá v Sakaiově podání skvělá, nějak to taky štimuje k tomu Japonsku, ty duchařské příběhy. Ale jakmile se objeví nějaké ty stvůry, jsem z toho trochu v rozpacích a tyhle díly moc nemusím a to je víceméně první půlka. Druhá už je ale lepší. Zvláště závěrečný příběh mě potěšil. Navíc samotný závěr přichází se zcela novou vychytávkou v rámci Usagiho, tedy hlavně posledních dílů a to: najděte ananas... Doporučuji.