Usagi Yojimbo Návrat domů

Ono je vlastně úplně jedno, jestli je Usagi barevný, nebo černobílý. Protože i když je kresba dokonalá, tak to hlavní vždycky spočívalo v příběhu. A ten Sakai sensei umí, jako nikdo jiný. Ano sensei, tedy něco jako "učitel" nebo "mistr". Tak ho v předmluvě trefně nazvala Peach Momoko. A pro mě to platí také, protože za tu dobu, co s Usagim trávím čas, jsem se toho o japonské kultuře dozvěděl možná více, než se všech filmů Akira Kurosawi. Tentokrát třeba o významu rodových znaků mon či výrobě a důležitosti rohoží tatami. Po odbočkách se znovu vracíme do hlavní linie příběhu, kdy se Usagi vrací domů. Jenže tam není jako člen poraženého klanu vítán s otevřenou náručí. A rozhodně ne každé dobrodružství, do kterého se zaplete, musí skončit happyendem.

Návrat domů nás, jak už je Sakaiovým dobrým zvykem, seznamuje s dalšími reáliemi života ve feudálním Japonsku. Že rohože Tatami i znak Mon hrají v příbězích hlavní roli musí být jasné každému, kdo jeho tvorbu zná. Ale pěkné není jen to, jak mistrně tyto předměty do svých scénářů Stan implantoval, ale také historické vsuvky z pera Ruth Wold, které obšírněji vysvětlují historii obou předmětů. Jak už bylo řečeno, třicátý pátý díl Usagiho dobrodružství má barevný kabátek. Ten ušákovi opravdu hodně sluší. Mnohem více tak vyniknou nejen souboje a v černobílém hávu často nepřehledné hromadné bitky, ale především svět feudálního Japonska. Tomu jistě pomáhá i formát 168 x 258 mm. Jako bonusy v knize najdeme dvě celostránkové Stanovi perokresby a šest barevných, z nichž mě nejvíce zaujala kresba komiksové kreslířky Peach Momoko která je také autorkou krásné a velice emotivní předmluvy. V této knize se Usagi vrací ke svým kořenům, a to nejen do své rodné provincie a ke své rodině, ale také k osudovosti a temnotě kterými se vyznačoval začátek této série. Jestliže se pod křídly nového vydavatele bude Usagi ubírat tímto směrem, já budu jenom spokojen. Stejně jako jsem spokojen s prací, kterou tým nakladatelství CREW na Návratu domů odvedl.