Usagi Yojimbo Bunraku a další příběhy

Nejdříve se podíváme na technickou stránku. Jsem celkem konzervativní a vadila mi třeba i změna loga Crew na hřbetu od Zloději a špehové. Proto jsem doufal, že formát zůstane a grafické zpracování bude podobné, jako třeba u Senso. Jenže to se nestalo a já tak musím "přeformátovat" knihovničku. Zas na druhou stranu, on má ten větší rozměr vážně něco do sebe. A subjektivně mi přijde, že je kvalita papíru lepší a v nové knize se i lépe listuje. Co se týče té nejzásadnější změny, tedy barev, působily na mě zpočátku rušivě. Ale rychle jsem si zvykl. Ona tahle "velká změna" je pro mě vlastně asi ta nejméně důležitá. Pokud jde o příběh, měl to Usagi po vynikajícím Skyrtí (ještě podpořeném shlédnutí filmu Mlčení od Martina Scorsese) dost těžké. A opravdu, titulní Bunraku je trošku slabší. Jenže, jak je u Sakaie zvykem, dozvíme se z ní další věci o japonské kultuře. Následující Hrdina a Meče klanu Higashi jsou už vynikající. Nakonec do hlavní dějové linie se vrací Adachi, ve které zjistíme, co se stalo se zrádným generálem Todem.

Trošku jsem to čekal - barva ubírá Usagiho příběhům na atmosféře. Stává se z nich taková rozjuchanější a troufám si říct, že i dětinštější záležitost. Nechci tím říct, že bych se nebavil, to ne, ale od Sakaie jsem zvyklý na nějaký přesah, jeho komiksy se nebojí být drsné i smutné, ale tady to kvůli extra jasným barvičkám zaniká. 3,5*