Uralské okno

Mám rád Estonsko a líbí se mi zvukomalebnost estonštiny. Vzal jsem tedy s povděkem možnost dozvědět se více o dalších ugrofinských národech, které povětšinou žijí v Rusku již od carských dob. Nejvíce na mne zapůsobila kapitola "Na zkušebním poli fikce", kde autor prolíná případ "SOFIN" ze 30.let, kdy tajná policie uspořádala brutální proces s příslušníky inteligence menšinových ugrofinských národů, a současnost jeho osobního pobytu v ruské federaci, kdy byl označen za kurýra zahraniční výzvědné služby, předávajícího cizí valuty a pokyny místním separatistům. Tata kapitola nepostrádá spád a dokonalou pointu. Zajímavé jsou také pasáže popisující počátky zkoumání ugrofinských a uralských národů, s přesahem do vysvětlení odlišnosti struktury jejich jazyků v porovnání s jazyky indoevropskými. Je nutné poznamenat, že naleznete i pasáže, které nejsou tak záživné. Knihu lze doporučit každému, komu učarovali lidé mluvící takřka "elfštinou", nebo tomu, koho zajímá dění v Rusku v širších souvislostech.

Úryvky: - Uralství je myšlenka postkolonialismu v jeho nejryzejší podobě. A takovou je už dlouho, přestože postkolonialismus si obecně do Ruska teprve hledá cestu. Uralské národy se na vytváření Ruska podílely od počátků. Rus by neexistoval, nebýt příslušníků uralských národů, Tatarů, baltských národů nebo Židů. Rus je směsicí a hybridním člověkem, i když se původní multietnicita v ruské historii často popírá, zamlčuje a je medvědí tlapou zašlapávána do zapomnění. (str. 44) - Když se na začátku 21. století dostal k moci Putin, stalo se v oblastech uralských národů totéž co jinde v Rusku: politická opozice byla potlačena a svobodě slova byl nasazen náhubek. Nejkřiklavější to bylo v Marijsku, kde putinský útlak začal už v roce 2001. V Udmurtsku vydržely trochu svobodnější podmínky na rozdíl od Marijska a Mordvinska déle, ale i udmurtská kultura se stala terčem útoků. (str. 57) - Komijské organizaci Izvatas se podařilo zabránit nadnárodním ropným společnostem v znečišťování chráněné oblasti Sebys - a to se v Rusku podaří jen nemnohým občanským aktivitám. Izvatas se nezdráhal pořádat petice, protesty i demonstrace až v Moskvě. Organizace se dokázala dohodnout s Lukoilem na tom, že společnost bude ze svých zisků slušnou částkou přispívat na sociální programy v okrese. Tohle všechno je dobré mít na paměti, i když později byl Izvatas přinucen vzdát se svých úspěchů a protestní kampaně už si dnes nikdo uspořádat nedovolí. (str. 75) - Jestliže 90. léta připomínala relativně svobodná léta dvacátá, pak začátek nového století přinesl ozvěny 30. let. Za časů Vladimira Putina straší Kreml hrozbou rozpadu Ruska a začal znovu s centralizací a sjednocující politikou, aby prastarou ruskou rozmanitost opět vytlačil na okraj světa. Také velkoruský nacionalismus je na vzestupu. Poslední úryvek je z kapitoly Archeologie a předvídání (str. 151) - doporučuji ji k přečtení celou.