Úplněk Rudého boha

Myslím, že Úplněk Rudého boha není zrovna z nejšťastnějších názvu pro knihu, protože pro nezasvěceného čtenáře působí krapet... no... klišé:) Jsem ale rád, že jsem byl knihou přesvědčen o opaku. Kdykoli se totiž vypravěč ujal slova o přítomnosti Rudého boha (velký červený měsíc), okamžitě jsem se přemístil do onoho světa pod jeho rudou zář. Hltal jsem každou chvilku, kdy byla jen samotná jeho všudypřítomnost ústředním problémem. Svět není složitý, ale takové ambice si ani neklade; není to potřeba. Je totiž zajímavý a nápaditý. Od začátku jdeme z děje do děje, z akce do akce. Toho bych většinou zas takový fanoušek nebyl (mám rád přesně zdlouhavější, popisnější, možná i filozofičtější fantasy), ale tady se autorovi nějak podařilo mě držet zaujatého a zabaveného až do doby, kdy se to do vstřícnějšího tempa přesunulo, za což kudos. Ústřední potyčka nějak došla k rozuzlení, proto je kniha kompletní, ale přesto bych se nezlobil, kdybych si toho ze světa mohl přečíst trochu více, ať už sequel nebo prequel. Svět k tomu trochu vybízí. Za mě po delší době kniha, která mě bavila od začátku do konce, a to i přes velké změny tempa v průběhu. Takže za mě dobrý počin:)

Do děje mě vtáhla už první kapitola a dokázala mi, že tohle fakt nebude cozy fantasy. Atmosféra knihy je skvěle zvládnutá a je v ní velmi dobře vidět, že autora worldbuilding baví a že mu jde. Možná moje úplně oblíbená část knihy byla pasáž v klášteře. Celá byla skvěle rozehraná, čtenář sám neví, čemu má věřit, jdeme do hlubokých emocí – BOMBA a hned bych si ji dala znovu! To byla část, kdy jsem knize opravdu propadla. Byly tam ale i jiné pasáže, které mě z příběhu dost vytrhávaly (Shanna v altánku asi nejvíc). Bohužel jsem si nedokázala vytvořit hlubší pouto ani s jednou z postav, a to přestože Nettfari je přesně druh postavy, se kterou bych se normálně identifikovala. Nejblížebtomu byl Thaddeus, který se brzy stal mou oblíbenou postavou, díky svému cynismu, drsnému humoru a hlavně díky jeho životnímu příběhu. Klidně bych mu dala víc času – ne na boj, toho bylo dost a podrobného, ale na to, abychom ho viděli s jeho emocemi, s jeho přesvědčeními... Protože přesně v nich byl dle mého názoru ze všech postav nejlidštější. Politika a celá legenda o Sloučení a Zakladateli byly pro mě malinko matoucí, ale bylo vidět, že je skvěle vymyšlená a příběh se dobře četl i bez jejich hlubšího pochopení. Konec se mi těžko hodnotí, protože nedokážu říct, jestli jsem jen naštvaná z toho, že bych některé zachránila, jiné shodila ze schodů a vykašlala se na politiku, anebo jestli mi na něm skutečně chybělo něco víc. A moment, moment... TOHLE ŽE JE PRVOTINA? Znám mnoho vypsaných autorů, co nedokázali takto vtáhnout do děje ani vymyslet takto komplikovaný svět. Smekám klobouk a těším se na druhotinu!