Upíři, démoni & spol.

Knížka jako celek je dobrá. Některé povídky byly lepší, jiné horší. Ale tak už to bývá.

Tohle jsou aspoň upíři! Žádné třpytící se, vnitřně rozervané, zamilované "bytosti"... ale skutečně děsivé, (většinou) krvelačné bestie. Vynikající přehled vývoje žánru, skvělé průvodní slovo. Některé povídky sice byly malinko slabší, ale celkový dojem to příliš nekazí. Za nejpovedenější (při jejich čtení se dostavilo lehké mrazení v zádech a mírně tísnivý pocit) považuji "Nech mrtvé odpočívat v pokoji", "Osud madam Cabanelové", "Rendez-vous", "Mortonova podivná smrt" a "Dívka s hladovýma očima". Poslední povídka "Místo setkání" má skutečně podařenou pointu.

Kniha která milovníky tajemna, či fantastiky určitě potěší, zvlášť ty co mají rádi staré mistry. Některé povídky jsou ve sbírce zažazeny čistě jen jako žánrové ukázky a nic víc na nich není - Sářina hrobka, Nech mrtvé odpočívat v pokoji, Neviditelné oko, Já vampýr. Zlomek vyprávění od Byrona je také zařazen jen díky slavnému jménu svého autora. Ale dál už co povídka to skvělé čtení. Nejděsivější však byly ty povídky, které vlastně o žádných skutečných upírech nepsaly. Nakonec zjistíte, že těmi nejhoršími upíry si můžou být lidé navzájem. Například povídka Osud Madame Cabanelové o tupé lidské pověrčivosti, O oranžově zbarveném vévodství, Mortonova podivná smrt, Luella Millerová, popisující dokonalého moderního "upíra" a opravdu mrazivá povídka Uhranutý od Edith Whartonové, o jedné manželské krizi, kde se zbabělost muže mísí s fanatickou krutostí jeho manželky až vede k tragédii. Zvláštní zmínku si zaslouží povídka Rendez-vouz jako příklad jak udělat ze strašidelné povídky naprostou frašku. Obsahuje výborný nápad a dvě třetiny vás mrazí po zádech, ale tam kde by to skutečný mistr, např. Lovecraft ukončil setkáním na schodech, drápáním na dveře, čekáním na další schůzku a myšlenkou na revolver, tam to M. Renard rozvádí dál a dál, takže nakonec schovává rozkládající se miĺenku ve svém bytě před jeím manželem atd. No prostě komedie a taková to mohla být povídka! Jinak je této antologii málo co vytýkat, snad jen mohla být rozsáhlejší.

Knížka jako celek je dobrá. Některé povídky byly lepší, jiné horší. Ale tak už to bývá.

Tohle jsou aspoň upíři! Žádné třpytící se, vnitřně rozervané, zamilované "bytosti"... ale skutečně děsivé, (většinou) krvelačné bestie. Vynikající přehled vývoje žánru, skvělé průvodní slovo. Některé povídky sice byly malinko slabší, ale celkový dojem to příliš nekazí. Za nejpovedenější (při jejich čtení se dostavilo lehké mrazení v zádech a mírně tísnivý pocit) považuji "Nech mrtvé odpočívat v pokoji", "Osud madam Cabanelové", "Rendez-vous", "Mortonova podivná smrt" a "Dívka s hladovýma očima". Poslední povídka "Místo setkání" má skutečně podařenou pointu.

Do téhle povídkové knížky jsem se poprvé pustila tuším někdy na druhém stupni základní školy, a byla jsem naprosto unešena. Některé příběhy jsou slabší (a to dost výrazně), ale našly se tam i nějaké opravdu povedené, třeba Rendez-vous, ačkoliv tím koncem to autor zkazil... Také se mi líbila Sářina hrobka, a na další názvy si teď bohužel nevzpomenu. Rozhodně to není vyloženě hororové čtení, ale i tak to nedoporučuju číst před spaním.