Umění míru

Knihu jsem zakoupila společně s Uměním Války od mistra Suna. Trůnily si vedle sebe na poličce v knihkupectví a líbilo se mi, jak spolu názvem, vzhledem i tématikou kontrastují a zároveň se doplňují. Poněkud mi nesedl styl, kterým je psána první kapitola knihy (od Johna Stevense), trochu mi to připadalo, jako by O-senseiův životopis psal bulvár - hlavně, aby byl jeho život popsán jako jedna velká senzace. Druhá kapitola už je psána o něco střídmějším stylem.Bezesporu nejcennější je až třetí část, kde jsou autentické myšlenky O-senseie, které zachytil buď on, nebo jeho žáci. Ty poskytují mnoho námětů k úvahám a k sebereflexi.

Musím přiznat, že kniha má své kouzlo a dokáže zaujmout lidi, kteří se této oblasti věnují. Na mě působila trošku těžkopádně, nicméně zajímavý byl rozhodně Uešibův život. Člověk by ani nevěřil, co všechno se událo za zázraky ve 20. století.

Knížka je rozdělena na dvě poloviny. První část je prakticky životopis mistra Ueshiby, zbytek obsahuje jeho výroky, moudra a citáty, které během života buďto někam písemně zaznamenával a nebo chrlil na své okolí, převážně na žáky. O pravdivosti první části knihy by se dalo místy polemizovat. Nemění to však nic na faktu, že byl Morihei bezmála velice zajímavý, inteligentní a moudrý člověk s velkým charakterem a nevšedním přístupem k životu a vnímáním světa. Druhá část je nacpaná desítkami citátů, které se sice někdy opakují, ale mnohdy by se daly i tesat do kamene. Dílo mě sice neposadilo na zadek, ale po duchovní stránce rozhodně příjemně obohatilo. Dávám tomu 4 hvězdy a pokládám na poličku hned vedle Umění Války, ať to vypadá hezky na pohled. :-)