Uloupený život

Tak tohle je horší, než ten nejděsivější horor. Vůbec nevím, jak hodnotit. Ale protože jsem si hned v úvodu přečetla, že autorka je hlavní postava, pořád jsem si říkala, že to dobře dopadne. Dobře? Malé holce ukradli dětství, ukradli ji mámu a všechno to, co každá holka - a to nejen malá, ale i už dospělá holka -vedle sebe potřebuje. Bezpečné zázemí, pocit jistoty ,láskyplnou náruč, kde se ukryje před světem...a oni ho jen odsoudili a nepověsili? Malá jedenáctiletá holka tohle všechno zažila a prožila? A ještě dokáže po tom všem založit nadaci a pomáhat podobně postiženým? Hernajs, copak to jde nechat toho bastarda aby dál chodil po téhle zemi?

Člověk se takhle v klidu opaluje na zahradě.. S džusem a sušenkou.. Všechny své blízké na vzdálenost pár kilometrů.. Ví, že je brzo uvidí nebo minimálně může vidět.. A do toho si vezme tuhle knihu.. Neumím si a ani si nechci dokázat představit čím vším si J. musela projít a přežít.. Nechápu, že necítí nenávist.. Já bych tomu chlapovi přála křeslo.. Sebral jí kus života, prakticky celý, protože takovéhle vzpomínky nezmizí.. U takových knih vždycky cítím zvláštní pocit, že moje starost je, kam půjdu v pátek na večeři a že bych si už opravdu měla uklidit svůj pokoj.. Nejhorší je, že takových lidí je a bude víc než dost.. Co ubližují malým dětem.. Ani nejhoršímu nepříteli bych nepřála, aby mu tohle nekdo udělal a neskutečně J. obdivuju za to co dokázala a ještě určitě dokáže..