Úkryt Kniha pátá

V předchozích dílech jsem si vlkodlaky Rolanda a Petea hodně oblíbila. Bylo pár chvil, kdy jsem se o ně bála a jsem ráda za samostatný díl o Rolandovi, kde se svého štěstí dočká i Pete a současně jsem se díky nim vrátila do komunity v New Hastings. Rolandův vývoj ze středoškoláka a pohodového kamaráda Sary v pracujícího a rozvážného mladého muže je celkem rychlý. Jeho progres v rámci smečky mě nepřekvapil, a také jak se říká "odříkaného chleba největší krajíc" je celkem na místě i ohledně otisku. :) Přesto mě pro něj zvolený protějšek překvapil, a i když jsem Emmu měla ráda, tak mi pouto mezi touto dvojicí úplně nesedělo a vzájemnou chemii ani zásnubní pach jsem pravděpodobně přes současnou rýmu necítila. :) Každopádně je to stále parádní, a i přes mé výhrady jsem si čtení užívala. Nyní mi ke štěstí stačí ještě příběhy Ďolíčka a Jordan a jsem ráda, že se nejen tito dva v tomto příběhu míhají.

Příjemný návrat do světa Samotářky. Dokonce se čtenář dočká malých setkání s původními hrdiny. Pokud by původní série neexistovala, byla bych určitě spokojenější. V knize je napětí i romantická linka. Ale původní série existuje a mě je líto, že autorka nevyužila potenciál stvořeného světa. V knize mohlo být mnohem více akce a svět smečky vlkodlaků více a do hloubky rozpracovaný. V celé knize ani jeden upír, když nepočítáme hlavní hrdinku jako upíra - zachráněného Sárou. Po útoku vlčice bych si představovala proměnu ve vlkodlaka, boje s upíry například z Eminy minulosti. Úplně jsem to viděla, přitom v původní sérii byli i pekelní psi a víly a teď ten svět ztratil dech. Určitě je to lepší kniha než Nikolasův příběh, který byl jen převyprávěním původní série. Ale škoda, škoda, mohlo to být dech beroucí, když už ten svět vzniknul, a to tedy není.