Ukradený dědic

Už si moc nepamatuju, o čem byla série Krutý princ, jen vím, že mě neskutečně štvala hlavní hrdinka Jude a její šamstr. Taky už mám značnou alergii na všechny vyšinuté agresivní perverzačky a jeijch vyšinuté agresivní perverzáky, kterým se násilnosti partnerek líbí nebo je dokonce vzrušují. V téhle knize to naštěstí nenajdete. Nebo jen velmi minimálně. Je to psáno opět z pohledu dívky - tentokrát je hlavní hrdinkou Wren/Suren, která mi připadala mnohem sympatičtější a mnohem míň otravná, než je Jude. Podobný dojem mám i z Doubka, takže v tomhle ohledu jsem se za hlavu nechytala. Kniha je psaná dobře, čte se téměř sama. Občas je trochu zmatená, ne všechno mi dávalo smysl a osobnostní kotrmelec hlavní hrdinky na konci tohoto dílu mi smysl nedával vůbec (drama queen. Doslova), ale nic z toho mi dojem z četby výrazně nekazilo. Doporučuji jako nenáročnou oddechovku, která hezky plyne. Možná vás neposadí na zadek, ale ani příliš neznechutí.

Upřímně? Chtěla by jsem dát lepší hodnocení, ale nejde to. Kniha mi přišla spíše oddechová než akční, ale nijak mi to nevadilo. Co mě však neustále rozčilovalo bylo chování Wren a Doubka. Wren - klasická naivní holka, která věří každému, kdo jí jen náznakem nabídne lásku. Bylo mi ji líto. Doubek - týpek, který je tajemný a tím ještě více přitažlivější než pouhým vzhledem. Nemám ho ráda. Dokázala jsem předvídat děj, takže mě nic nepřekvapilo až na konec. Závěr byl prostě super. Dočkala jsem se toho co jsem chtěla a to Wren, která konečně pochopila. Celou knihu jsem v to doufala a má touha byla uspokojena. Fakt chci další díl.