Údolí Winterset

Pecka kniha a konečne neaký závan príbehu vo všetkých smeroch niečoho nového a nenapodobytelného.Celý príbeh ma aj super atmosféru.

Bacha. Tohle je nejoriginálnější horor posledních let. Hlavní hrdina Eamon se s kupkou lidí vydává lodí na ostrůvek, kde žil a psal jejich oblíbený autor jedné dětské knížky o zvířatech. Pár desítek stran si užíváte nostalgický slow-burn, fanoušci si předčítají úryvky z pohádky a... pak se v houští vyjeví velký mluvící králík a pozve je na hostinu. “Údolí Winterset” není Alenka v říši divů. Hrdinové prostě zjistí, že zvířecí postavy z jejich pohádky jsou živí, staří a lační po krvi. Prrr. Prrr. Slyším, co vám jede hlavou. Tahle knížka ale není ultimátní céčko s antopomorfními záporáky. Tenhle prapodivný slasher je nesmírně osvěžující, místy velmi poetický, smutný a vrstevnatý román, který napsal debutant, ale přitom zručný prozaik. Komu v dnešních hororech schází síla jazyka, ten si zdejší popisy přírody, minulosti i fantastických kulinářských chodů, které chystá žabák Flackwell, užije. Jo a jen tak mimochodem se tu dvě stě stránek utíká o život před medvědem s palicí a vychytralou liškou s kuší. “Údolí Winterset” není pro každého. A pokud jsem vás nahoře nepřiměl zastavit, obávám se, že nebude ani pro vás. Durhamova kniha vyžaduje otevřenou hlavu, vytříbený smysl pro metafory a smíření se s tím, že tahle kniha na to jde úplně jinak. A já jsem za to vděčný. (A za výborný překlad Jiřího Hanuše jakbysmet).