Údolí poníků

Kniha s překrásnými ilustracemi je na první pohled moc roztomilá. Já už sice nejsem cílová skupina, ale četla mi ji na návštěvě u kamarádky její třeťačka a ta z ní byla nadšená. Ráda by na stejnou školu taky chodila a už má i oblíbeného učitele :-)

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Alpress za účelem recenze. Ava miluje poníky tak moc, že to někteří lidé nejsou schopni pochopit. Ale její láska k těmto bytostem jí vyslouží přijetí do tajné internátní školy pro zaříkávače poníků, kde na ni čeká poník, který si ji vybere jako svou jezdkyni. Jenže ji to táhne k poníkovi, se kterým chce mermomocí navázat pouto i její nepříjemná spolubydlící. Styl psaní mě od začátku nebavil. I na dětskou knihu mi příběh přijde napsaný hodně stroze bez nějakých větších popisů nebo detailů. Bylo to zkrátka příliš suché na to, abych se do příběhu dokázala pořádně začíst. Nápad na příběh se mi sice moc líbí, ale jeho zpracování mi úplně nesedlo, za což nejspíš může i styl psaní. V knize mi chybí vysvětlení spousty věcí a většina zajímavých událostí se odehrává v podstatě mimo stránky, takže víme, že se to stalo, ale vlastně o tom nevíme nic bližšího. To, co kniha naopak přibližuje, jsou spíše ty míň záživné části. Všechno dobrodružství, napětí a zvraty, které by v knize mohly být, tady zkrátka nejsou. Podobně jako děj jsou i postavy nedotažené. Sice není těžké si ujasnit kdo je kdo a jednu nebo dvě vlastnosti, které jsou pro ně typické, ale celkově jsou prostě ploché. A to u dětské knihy opravdu neočekávám hlubokou sondu do psychiky postav. Jenže tady je zkrátka ještě míň než málo. Poníci mluví! mě bohužel zklamala a nemyslím si, že je to proto, že se jedná o knihu, která není primárně určená pro mou věkovou kategorii. Z mého pohledu je nápad opravdu dobrý, ale zpracování je nudné. Možná že pro děti bude kniha opravdu záživnější a bude je bavit víc než mě, ale popravdě si to nemyslím. I když každý je jiný, tak kdo ví.