Otakar Sommer se ve své Učebnici soukromého práva římskoho zaměřil na římské právo prvých tří století našeho letopočtu. Při popisu činnosti římských právníků, která je základem klasického římského práva, používá pojmy a kategorie moderní vědy občanského práva, čímž přibližuje myšlení římských právníků modernímu pojetí práva. Hlavním kladem učebnice je část o právním jednání. Sommer nachází v jednotlivých partiích římského práva základy moderní vědy soukromého práva.