U všech čertů

Já knihu četla dětem v MŠ před spaním a upozorňuji, že to možná není nejlepší nápad! Příběhy, které by se měly stát tichým knižním "Cháronem", který je převeze do světa snů, fungují zcela opačně. Děti se chichotají pod peřinou a sem tam se ozve nějaký ten tlumený výbuch smíchu. Příběhy se mi velmi líbily. Ačkoliv děj nebyl nikterak spletitý, vždy se nám nějaké lehké zápletky dostalo. Tu si navíc čertíci povětšinou vyřešili po svém, tedy kopnutím do hrací skříně a sladkým spaním. Co je ale na knížce skvělé, je její humor, kterým autor nešetří. Děti se opravdu řehtají, čímž pro mě knížka získává na hodnotě. No uznejte sami, není to nádhera, se čas od času zcela nekontrolovatelně rozesmát? Tak proč to dětem odpírat? Protože nějaký recenzent napsal, že je kniha málo výchovná? Protože čerti nemají vybroušené charaktery a v každém příběhu nefilozofují o teorii strun? Blbost! Recenzi jsem četla a absolutně s ní nesouhlasím. Děti nejsou hlupáci! Děti moc dobře ví, že se jedná o čerty, kteří jsou jim celé dětství předkládáni vesměs jako záporné bytosti. Tak proč je prostě nepojmout jednou jako hašteřivé povaleče, kteří si dělají naschvály a k práci se mají jako pes k pastvě? Za ty rozesmáté dětské tváře prostě trocha této knižní lenosti stojí.

Báječné čertovské příběhy. Jsou sice pro děti, ale i dospěláci si počtou. Pokud budou chtít.