U Špinavé Kachny

U Špinavé kachny rozhodně není klasické sci-fi, a právě v tom tkví největší síla knihy. Autor přišel s velmi originální myšlenkou a naprosto skvěle zachytil absurditu akademického prostředí. Kdo se ve světě vědy a grantů někdy pohyboval nebo zná nějakého akademika, ten neocení jen humor, ale i reálné základy, na kterých tohle trefné utahování stojí. U čtení jsem se bavil, k čemuž přispěla vtipná jména některých postav, ale i sympatický životní postoj hlavního hrdiny, který nám často opakuje, že bez piva to zkrátka nejde. V příběhu a vytvořeném světě vidím obrovský potenciál. Je to skvělé pozvání do nového univerza a já pevně doufám, že příběh bude dál pokračovat. Už teď se těším na další díl!

Po dočtení knihy se musím celému tomuto dobrodružství smát. Knihu jsem (zcela povrchně) vybrala podle obálky, která mě v knihkupectví zaujala. Původně jsem nabyla dojmu, že půjde o nějakou fantasy nejen kvůli obálce knihy a zmínce o Terry Pratchettovi, ale především proto, že jsem na ni narazila u regálu s fantasy a sci-fi knihami... Takže naprosto nelogicky jsem usoudila, že prostě o fantasy jít musí. Můj mozek velmi dlouho odmítal uznat, že pojem "sci-fi satira" uvedený v anotaci asi opravdu bude žánrem knihy. Po prvních několika desítkách stran jsem byla mírně řečeno rozčarovaná, a to nejen kvůli zjištění, jak to tedy je s tím žánrem. Zřejmě jsem ze začátku děje nečetla pozorně a spousta důležitých informací mi unikla, nebo jsem je jednoduše zapomněla, nicméně cca do 70. strany je absolutně nechápala, co vlastně čtu a o co v knize běží. Zvažovala jsem, že knihu odložím a už se k ní nevrátím. Což zpětně viděno by byla opravdu chyba. Po menší krizi totiž přišel spásný zlom, najednou vše začalo dávat smysl a děj mě začal bavit. A to neskutečně. Některé humory mi tedy připadaly trochu křečovité, u spousty pasáží jsem se ale musela smát. Nemám sice zkušenost s psaním dizertace, nicméně spousta magistrových postřehů a komentářů se dá lehce aplikovat i na nižší druhy vysokoškolského studia a výzkumu vůbec. Ke konci knihy, když už stránek mnoho nezbývalo, jsem měla obavu, jak autor zvládne zakončit parádně rozjetý příběh, aby to nepůsobilo ukvapeně. Ale... povedlo se, ačkoliv děj skončil vlastně v nejlepším. Pokračování by bylo více než vítáno.