Ú.P.V.O. 1948

„Anders se zkrátka změnil... V jeho nitru se usadila bouře, musíte ho hlídat“. „Odkud se ti tvorové berou?“ Vždycky se bojím odnoží v sérii. V jakékoliv sérii. Děj se dostává úplně někam jinam a čtenář netuší, co mu přinese. Tento svazek přinesl na úvod jiného kreslíře. V tomto případě je to Max Fiumara. A musím přiznat, že mě uhranula celostránková kresba hned na počátku první kapitoly. Varvara je tam krásně démonická. A po dočtení příběhu jsem musel uznat, že se mi jeho kresba líbí i celkově. Naštěstí měl na starosti barvu náš známej Dave Steward, tak že po vizuální stránce je tohle velmi povedené. Citát: Bylo mnohem snazší Hellboyi, tě hlídat, když před tebe stačilo postavit mísu lívanců a byl na hodinu pokoj. A co myslíš, že se stane, až zjistěj, že mý cíga skončili v tvý kapse? Ano, zde se vyskytuje Hellboy. Ale ještě jako malej červenej nezbeda. Píše se totiž rok 1948. Od lívanců se dostal až ke kouření. Ale jsou mu teprve čtyři roky. Hodně prostoru tu dostává i Varvara, a kdo ví kolik jí je vůbec let... Obsahově je to sice časovými údaji trochu rozházené, ale je to napínavé, krvavé a zajímavé. O největší vzrušení se stará Simon Anders a krásu tomu dodává „fešanda“ doktorka Anna Rieuová. Tohle jsem si prostě užíval. Citát: Nemyslím, že ty bytosti jsou mimozemšťané. Pocházejí ze Země. Jen to není naše Země.

Už se samozřejmě stalo, že mě některý příběh z vesmíru Mika Mignoly dojal, ale aby byl tak moc smutný, to tu ještě nebylo. Ze závěru 1948 mi bylo opravdu úzko, a to jak z vyvrcholení hlavního příběhu, tak z epilogu s nářadím, a asi to těžko popíšu někomu, kdo knihu nečetl. Je to všechno názorný příklad umu, jakým Mignola a jeho pečlivě vybíraní kumpáni tak vládnou - vezmou brakovou zápletku, tentokrát zcela v duchu varovných protijaderných, nejen béčkových bijáků z padesátých let, a udělají z ní něco víc. Něco mnohem víc. A jak jsem už napsal - i když to dobře dopadne, je to fakt smutné.

Už se samozřejmě stalo, že mě některý příběh z vesmíru Mika Mignoly dojal, ale aby byl tak moc smutný, to tu ještě nebylo. Ze závěru 1948 mi bylo opravdu úzko, a to jak z vyvrcholení hlavního příběhu, tak z epilogu s nářadím, a asi to těžko popíšu někomu, kdo knihu nečetl. Je to všechno názorný příklad umu, jakým Mignola a jeho pečlivě vybíraní kumpáni tak vládnou - vezmou brakovou zápletku, tentokrát zcela v duchu varovných protijaderných, nejen béčkových bijáků z padesátých let, a udělají z ní něco víc. Něco mnohem víc. A jak jsem už napsal - i když to dobře dopadne, je to fakt smutné.