Román U jezera předkládá psychologické generační drama. Na místě rodinných dovolených se o víkendu setkávají rodiče, úspěšní akademici, se svými méně úspěšnými dospělými syny a jejich partnery. Každá z postav prochází nějakým složitým životním obdobím, každý z nich má nějaké plány, většina skrývá nějaké problémy a omyly, které po nečekané tragické události začnou vyplouvat na povrch. Umístění děje k jezeru působí v této souvislosti až symbolicky. Začátek knihy mě nadchnul, děj mě upoutal už po prvních stranách, příběh se rozjíždí rychle. Postupně jsem však měla menší problém s tou velkou spoustou osobních dramat na jednu rodinu. Postavy jsou vykresleny velmi přesvědčivě, plasticky, přešlapy jednotlivců také, ale jako celek to na mě nepůsobilo tak, jak by mělo. Bylo to zvláštně unavující, bylo toho moc. Pohádkově optimistický konec mně nevadil, dát postavám naději je dobré a zároveň to ještě neznamená, že to v budoucnu skutečně zvládnou. Já osobně bych si na syny z tohoto románu určitě nevsadila. 3,5*

Pozoruhodné rodinné drama. Vyprávění plyne svižně, zároveň však obsahuje také několik scénických momentů, během kterých atmosféra houstne a napětí graduje. Žádnou z hlavních postav jsem si neoblíbila, ale o to věrohodněji působí (jak samotní aktéři, tak jejich vzájemné problémové vztahy). Byť se autor nevyhne jistému klišé, velmi dobře vyznívá jeho snaha jednání všech členů více či méně dysfunkční rodiny porozumět a hlavně nikoho nesoudit.