Tygr

Knihu jsem si pořídila, protože miluju kočkovité šelmy. Z toho důvodu mě zajímal příběh velkého tygra podle skutečné události. Popravdě první třetina knihy mě šíleně nudila (přehnané množství historie z politiky v Rusku ze všech možných let), díky druhé třetině jsem začala příběh teprve vnímat a od třetí třetiny jsem se neuměla odtrhnout. Tygra mi ve výsledku bylo líto víc než těch mužů. Díky knize jsem se dozvěděla i hodně poznatků o tygrech a o rozdílech mezi tygry z teplých krajin a tygrem usurijským.

„Kde je Andrej?“ zeptal jsem se. Jeho otec zvedl ze země vak a řekl: „Tady.“ Tahle kniha mě stála mnoho sil. Ačkoliv čítá jen kolem 225 stran, četl jsem ji nepředstavitelně dlouho. Než jsem se prokousal všemi ekologickými, technickými, historickými, politickými, sociologickými, filozofickými a mnoha jinými „…ickými“ tématy, málem mi vyrostly třetí zuby. Samotný příběh konkrétního tygra lidožrouta je velmi krátký, navíc jsou jeho části vpasované do již zmiňovaných témat. Nevyhovovalo mi, že autor přeskakuje z jedné oblasti do druhé. Na druhou stranu, tahle kniha nic nepřikrášluje. Ani korupci, hladovění, chudobu, ruskou mentalitu, statečnost, sebeobětování, nebo pomstu. Jenže tím, kdo to nakonec celé odnese, je zase zvíře - tygr, který se jen snažil přežít. Než mě odsoudíte za to, že straním lidožroutovi, zkuste si knihu přečíst. Pochopíte, co jsem tím myslel.