tweety 1956 - 1963

Deníky mám ráda a tenhle je velmi zvláštní, tak, jako byla zvláštní i jeho autorka. Dodatečně jsem si o ní vyhledala další informace a fotografie, a tak se dozvěděla i to, co bylo naznačeno nebo jakoby zašifrováno v jejích drsně poetických zápiscích. Není to jednoduché čtení, nejvíce se mi líbily ty části, se kterými jsem nějak souzněla a autorčino závěrečné autobiografické shrnutí - a samozřejmě výtvarný doprovod, ten má jednu hvězdu z těch 4. Zase jiný pohled na 50.léta, to také oceňuji (a navíc stejný ročník jako moje maminka, to svádí ke srovnávání). (Asi nejvíce mě překvapil vztah V.J. k ornitologii - konkrétně k volavce, kterou si odchovala už od vajíčka, ohřívaném vlastním tělem - ale i k přírodě a krajině, a nejen to. Je však v jejím životě rozhodnutí, které nedovedu pochopit, ale toho se kniha samotná nedotýká).

Linoryty jsou naprosto dokonalé!! Jen kvůli nim má kniha smysl. (pár fotek mám na profilu :) Závěrečné Věry "Co říct o sobě?" je napsáno s šarmem a grácií? Taky jsem se občas našla. "Maminka byla v domácnosti, ale zvládala nepředstavitelnou spoustu práce, včetně háčkování záclon, pletení svetrů a šití. Do práce šla, až když mi bylo devět. . . . . Já jsem se nejspíš vychovala sama, po pořádku sice toužím, ale protože dělám věci podle pořadí důležitosti, na domácí práce leckdy nevyjde čas." Deníkové záznamy jsou skutečně nelítostně intimní a těžko říct, co by na jejich vydání řekla sama autorka? Pozorovací schopnost jí určitě nechyběla. Září 1959 "Lidi se přes prázdniny mění a je jim to vidět na očích."