Tvář naděje

Nevím, zda pojem „filmová povídka“ je ten správný, podle mě tohle dílko nelze číst jako povídku, protože tohle mělo být opravdu natočeno! Ať má čtenář jakkoliv velkou fantazii a schopnost obrazy si v duchu představit, nemůže si v duchu promítnout film Věry Chytilové, to prostě nejde. Aspoň mně to nejde… Velká škoda… Navazuji ve čtení na knihu Magdaleny Pokorné „Josef Němec, neobyčejný muž neobyčejné ženy“, ten rozdíl nemůže být větší – chladně přesná literatura faktu a snové obrazy ze života Boženy Němcové, jako ženy bojující o svou svobodu a vlastní představu šťastného života, bez ohledu na realitu. A ač mají tyto snové obrazy hodně daleko k reálně postavenému životopisu, přece jen překvapí, jak přesně vycházela autorka z reálií skutečného života Boženy Němcové, i když je pak pojala po svém. Josef Němec tady sice má roli toho, kdo své ženě celý život tvrdě přistřihuje křídla k rozletu, ale přesto i zde je, stejně jako ve skutečnosti, tím, kdo nakonec na smrt nemocnou Boženu Němcovou přiveze domů a postará se o ni. * - „Ve snu bývám někdy celá já, bývám šťastná na chvíli, sen mi přivádí drahé osoby, jež nikdy více nespatřím.“ Krásný muž v drahém oblečení, ne nepodobný Panklovi, dosedne na koně za Barunku, zahalí ji do svého pláště, obejme ji a tryskem vyrazí k břehu, kde zahlédneme podivnou, podivuhodnou krajinu, která se promění se zahřměním v krajinu s jediným stromem, pod kterým vztahuje ruce k nebi v cárech oblečená Viktorka. - * - Němcová řekne najednou změněným temným podivným hlasem: „Musím se osvobodit!“ Vzepne se. Mužské ruce ji stlačí zpět. Ona se však brání. Němec ji drží, obrací svou uplakanou tvář k ostatním: „Co říká? Co chce? Já jí nerozumím!“ -

Mohl to být krásný film. Snový. Je to i krásné čtení. Je na čtenáři, jak si s dokáže s obrazy pohrát ve své fantazii. Jsem velká milovnice Boženy Němcové a všechny filmy o ní natočené jsem shlédla mnohokrát, takže se mi do poetiky paní Chytilové promítaly tváře všech filmových představitelek od Lenky Vlasákové přes Jiřinu Švorcovou až po Ańu Geislerovou (je jich ještě mnohem víc). Bohužel. Zůstává na nás čtenářích představovat si jaká by byla Tvář naděje Boženy Němcové v podání paní Chytilové. Určitě osobitá a nezapomenutelná. Taková jako byla Božena Němcová sama