Tulák

Nechala jsem se zlákat cestou s Tulákem, která záhy končí ve slepé uličce. Asi to udělala ta uhrančivá obálka... Tím to, ale pro mě končí. Krásná obálka je vše, co mi Tulák nabídl. Chtěla jsem po dlouhé době zase držet v rukou novinku, kterou si přečtu těsně po vydání a ne za pár let a hezky jsem naletěla. Příběh knihy je psaný tak, že máte pocit, že buď půlka chybí nebo je autorovi 15 let. Kniha obsahuje hodně volného místo, takže kdybychom se ho zbavili, je z ní brožura, za kerou si nikdo účtovat 300,- nemůže... Také jsem si uvědomila, že autorův svět není dobře promyšlený. On prostě jen hází názvy bez ladu a skladu, které si možná ani on sám už nepamatuje. Takhle psát zvládne každý. Uvedu příklad: „A do místnosti vstoupil mocný Afgan, v rukou třímaje jeho meč Lorfazol ukovaný ve výhních Barvoldu v dobách před Arciánem“ (přičemž ani jedno z těch slov pak již dál nevyužiji)... Nevím, zda to cítíte se mnou, ale něco tomu chybí...A takhle můžete pokračovat do nekončna... Další věcí jsou postavy jako takové, které se v knize zjevují odnikud a právě včas. Hrdina potřebuje pomoc? Ejhle kopa válečníků vykoukne z bahna (předtím v knize nebyli a ani po tom). Je to moc nevyrovnané? Nevadí, přilétá vrána, jež se změní v super démona. Nevíme proč, jak, kdo, odkud... A stejně tak rychle i všichni mizí. Nemají žádnou minulost, žádnou osobnost, ani pojítko s historií. Prostě se jen hodili do krámu. A charismatického hrdinu si představuji trochu jinak. Určitě z vás charizmatického nečiní to, že mlčíte a na konci něco plácnete. … Není to epické...Není to náročné... Do 50 stran jsem byla zvědavá a světem zaujatá, pak se kouzlo vytratilo a zůstala jen lítost, že jsem vyhodila peníze. Jediná skvělá věc na celé knize je koza. Jenže kvůli koze nebudu toto knižní utrpení podstupovat znovu. Na to je to bohužel málo. Psát fantasy určitě není jednoduché, protože musíte vytvořit svět, který budou čtenáři rádi navštěvovat. Kam utečou před světem nebo se jen chtějí vydat za dobrodružstvím. Poznávat své hrdiny a vrhat se s nimi bok po boku do boje a nade vše je zbožňovat. Tady je ale svět jaksi plochý. Nevidím za ním kouzelnou krajinu, ale jen papír a inkoust. S „brakovou“ literaturou nemám problém a občasné nelogičnosti ráda přehlédnu. Musí mě však chytit za srdce. Tady se tak nestalo.

Tak dlouho Andělští rytíři podceňovali síly démonů, až se ten největší z nich utrhl. Válečníci, kteří přežili zničující nájezd, se pak ukryli na dalekém severu, kde si však spíš lížou rány, než že by chystali nějakou ofenzívu. A tak prastará temnota zaplavila svět a lidé se museli naučit žít pod jhem stvoření pekelných… Román Petera Newmana je první z plánovaného triptychu, který má zachytit finální střet dobra a zla v kulisách postapokalyptického světa. Po vzoru japonské klasiky Lone Wolf & Cub i on vložil osud malého nemluvněte na bedra mlčenlivého zabijáka (o kozlu nemluvě), který má trochu problém hrát si na klaďase. A právě to je alfou i omegou příběhu, protože zkuste nemilovat hrdinu, který chce dělat správná rozhodnutí, ale svět nočních můr morálním hodnotám moc nepřeje. Slabinou vyprávění jsou však exteriéry. Autor kombinuje techniku s fantastikou, aniž by přesně vymezil pravidla hry, díky čemuž přes ohromující nápady může člověku chvilku trvat, než do základní osnovy pronikne.