Tulák

Tulák se čte jako škrtnutí sirky v tmavé jeskyni – jeden úsporný pohyb, a najednou vidíte celý prostor kolem sebe, i to, co byste možná raději neviděli. L'Amour píše tak strohým jazykem, že v něm skoro nezbývá místo na vysvětlování, a přesně v té mezeře mezi větami se odehrává to nejdůležitější. Nejsilnější moment knihy pro mě není střet v saloonu ani útěk před oprátkou, ale krátká odpověď u kuchyňského stolu, po které mezi dvěma cizími lidmi padne všechna přetvářka najednou. V tu chvíli jsem si uvědomila, že vina v tomhle příběhu nemá nic společného se zákonem – je to jen otázka, kdo o vás rozhoduje a proč vám nevěří. Nezůstalo ve mně napětí, jaké člověk čeká od westernu, ale spíš ticho – to, které nastane, když pochopíte, že útěk a hledání domova jsou u tohoto muže jedna a tatáž cesta. Tuláka bych doporučila každému, kdo má rád knihy, které toho víc zamlčí, než řeknou.

Jedná se o klasický rodokaps z divokého západu.