Trůn patří rytířům

V tomto vydání knihy jsou vlastně obsaženy 2 knihy a to Zapomenutý král a Král železný, král zlatý. To že se jedná o vlastně 2 knihy je poznat i na hustotě textu tohoto vydání. Je to pořádný macek a pár dnů jsem si tu tíhu užíval. Část první knihy jsem znovu zvažoval, jestli budu dále číst. Mnoho postav, které se mi pletly, nepamatoval jsem si příbuzenské vztahy, také příběhy nebyly popsány úplně čtivě. Ale vytrval jsem, časem jsem si zvykl a dostal se do děje. Druhá kniha byla čtivější a také příběh se začal odvíjet více popisně. Nebylo to moje první seznámení s autorkou, takže už jsem věděl, do čeho jdu. Opět nejsem zklamán, budu v české historii popsané Ludmilou Vaňkovou pokračovat. Není to snadné čtení, ale stojí to za to. Co mi vadí, tak je jistá nepřehlednost a přeskakování v ději. Mnohdy jsem se také nemohl zorientovat ve složitých příbuzenských vztazích a vazbách. Připadá mi, že jiní autoři nebo autorky mi podali nějakou historickou epochu čtivěji a přitažlivěji. Mnohdy je spousta faktů spíše na škodu. Další pohled na tuto historickou epochu lze získat i z knih Vlastimila Vondrušky řady Přemyslovská epopej. Historické romány mám rád, tvoří docela velkou část mnou čtených knih.

Ano, je to tlustá bychle a místy až zdlouhavá. Já jsem si však za ta léta na styl paní Vaňkové zvykla a mám ji ráda. Opět mě zavedla do společnosti mnoha historických postav, které oživila natolik, že mě jejich osudy opravdu zajímají. V tomto románu můžeme porovnat dva velké krále. U mě mnohem víc sympatií získal Václav, přestože historicky je opěvovanější jeho syn Přemysl.