Truchlící mozek

Myslím, že každý z nás se už někdy v životě setkal se ztrátou. Ať už šlo o člověka, vztah, nebo něco, na čem nám záleželo, vždy je to zkušenost, která se hluboko zapíše do našeho nitra. Každý z nás ji přitom zvládá jinak, někdo se uzavře do sebe, jiný potřebuje mluvit, další se snaží zaměstnat mysl, aby tolik nebolela. A právě proto mě anotace této knihy zaujala. Byla jsem zvědavá, ale zároveň i trochu skeptická, jestli se autorce podaří uchopit tak těžké téma způsobem, který mě dokáže vtáhnout. Kniha byla psaná odborněji, což občas působilo tak, že se mi během čtení rozbíhaly myšlenky jinam a musela jsem se soustředit víc než obvykle. Na druhou stranu ale nabízela opravdu zajímavé vhledy a pasáže, které mě donutily se zastavit a přemýšlet. Některé vědecké studie, které autorka uvádí, byly fascinující, četla jsem je doslova s otevřenou pusou, protože nabízely úplně nový úhel pohledu na téma, o kterém si myslíme, že už víme všechno. Musím přiznat, že jsem po dočtení trochu na vážkách. Nejde o špatnou knihu, rozhodně má svou hodnotu, ale zároveň to není čtení, které bych mohla s nadšením doporučovat každému na potkání. Je to spíš titul, který si najde konkrétního čtenáře, někoho, kdo má chuť nahlédnout do problematiky opravdu do hloubky a nebojí se občasného odbornějšího stylu. Pokud vás anotace zaujala a cítíte, že tohle téma je vám blízké, určitě se knihy nebojte, třeba se Vás zaujme o něco více než mě.

Zajímá vás co se děje v mozku, když truchlíme? V této knize nás renomovaná odbornice na truchlení a neuroložka seznámí s převratnými objevy týkající se toho, co se děje v mozku při truchlení a nabízí nové paradigma pro pochopení lásky, ztráty a učení. Se zármutkem se potýkáme od nepaměti, postihne každého a věda se snaží ho poznávat. Nechybí tedy popisy studií na lidech prožívající zármutek, ale i na zvířatech. A co zaujalo mě? Po ztrátě milované osoby prožívají lidé naprostou dezorientaci. V našem mozku je potřeba aktualizovat virtuální mapu. Otřepaná fráze "čas léčí" se díky knize stává skutečnou. Mozek ho potřebuje, aby si na ztrátu zvykl. Zármutek je prý formou, kterou na sebe bere láska, když člověk zemře. A smutek je dokonce hodně nakažlivý. Proto je většina nabídek pomoci od známých a přátel pouze prázdnou frází. Nikdo se nechce nakazit smutkem, pro ně se svět točí dál. To je moje zkušenost. Pro obnovení smysluplného života musíme čelit nové realitě, činit nová rozhodnutí a stanovit nové cíle. Aktivity zlepšující náladu jsou samy o sobě prospěšné a můžeme si dovolit něco zábavného. Klíčem ke smíření je nedělat nic s tím, co prožíváte. V našem mozku je milovaná osoba zakódovaná nejen pomocí hormonů. Toto zakódování znamená, že v důsledku odloučení nás sužuje touha. Jedno je však jisté. Láska nikdy nezmizí, bude pořád uvnitř nás. A ač je náš mozek úžasný, zármutek je pro něj tvrdý oříšek. Dávám 4/5, některé věci byly na mě hodně odborné.