Truchlení

,,Odchod, smrt milované osoby je důležitý mezník člověka v seberealizaci. A truchlení k tomu je nepostradatelné." V knize jsou příběhy lidí, kteří k autorce chodili na terapii. Jsou protkané jejich sny, které autorka vysvětluje. Když vidíme ve snu člověka v truhle, nemusí to znamenat, že umře. Je to životní mezník. Pod čarou nebo přímo v článku jsou odkazy na různé knihy a především Bibli. Odkazy na výroky filozofů (Ovidius), v odborných časopisech myšlenky. Je zde zmiňovaný i Carl Gustav Jung zakladatel analytické psychologie. ,,Myšlenku na smrt ... dokážeme snést jen tehdy, když si zároveň představujeme, že ve smrti splyneme s něčím, co nás přesahuje. " ,, Smrt zasahuje do našich životů v podobě ustavičně změny. ... nechat v sobě vcházet svůj příběh jako dějiny nekonečné mnoha změn, jako rozvíjení své identity. " Jsme v existenci loučení. Neustále se s někým loučíme každý den. Nikdy nevíte zda je to naposled. Loučení je jednak k světu, jednak vzhledem k sobě. W. Weischedel píše: Bereme-li existenci v loučení vážně, ... hlásí se touha věčného trvání. V životě jsem se bála smrti od malička. Postupem času jsem došla ke knize v níž bylo napsáno, že smrt si můžem představit jako kamarádku, která kráčí s náma životem. Tuhle skutečnost jsem přijala dříve než mě opustil v tomto světě manžel. Proto možná tak hluboce moc netruchlím. Hloubka truchlení může být tak hluboká, že se ocitneme v rukou lékařů. Někteří i následují zesnulou osobu. Pláč a nesnesitelná bolest zůstat sama, je tady se mnou pořád. Po půl roce je mi líp. Proces truchlení nyní stále trvá. U každého je to jiné. Zde je odkaz na knihu Zármutek (Návrat k pokoji ) od Jamese Roberta White, nemocničního kaplana, kterou jsem četla. Je jednoduchší a na méně stránkách. Především je lidštější. Pod knihou je i můj komentář. Knihu Truchlení a Zármutek (Návrat k pokoji) doporučuji. Jedině při čtení od různých lidí s odlišnými pohledy, můžeme si vytvořit svůj vlastní pohled na danou životní situaci. https://www.databazeknih.cz/knihy/zarmutek-navrat-k-pokoji-331548

Velice podnětná a zajímavá kniha. Ukazuje nejenom, jak nutné je při ztrátě neopomenout, či nevytlačit proces truchlení ze života, ale i to, jak nám pochopení vlastních snů dokáže na cestě vyrovnání se se ztrátou pomoci. Kniha mj. popisuje základní fáze truchlení i to, jaká úskalí nás v jeho prožívání mohou potkat. Cituji: " ...nejsme-li ochotni existovat v modu loučení, přijmout smrt jako součást života, hrozí nám deprese ... zármutek, kterému bylo zabráněno nebo byl potlačen, vede k tomu, že pak prožíváme svět jako něco bezvýznamného, vlastní existenci jako bezcennou a budoucnost jako beznadějnou... i vzhledem k nutnosti loučení ale nelze pominout lidskou potřebu vazby. Není jen smrt, je také láska"...

Podnětná kniha, nejen o vyrovnávání se se smrtí a ztrátou obecně. Druhá část - otázky smrti v širším smyslu opouštění mrtvého/neživého, aby člověk mohl jít dále - je určena i pro běžný život a není zaměřena jen na vyrovnávání se se smrtí ve fyzickém slova smyslu.

Je zřetelné, že autorka vychází ze své praxe, také proto je kniha tak přínosná. Smiřování se se ztrátou je tady zobrazeno jakou dlouhá, svým způsobem dobrodružná cesta, truchlení jako nutný a žádoucí akt, skrze který je možné dojít očištění.

,,Odchod, smrt milované osoby je důležitý mezník člověka v seberealizaci. A truchlení k tomu je nepostradatelné." V knize jsou příběhy lidí, kteří k autorce chodili na terapii. Jsou protkané jejich sny, které autorka vysvětluje. Když vidíme ve snu člověka v truhle, nemusí to znamenat, že umře. Je to životní mezník. Pod čarou nebo přímo v článku jsou odkazy na různé knihy a především Bibli. Odkazy na výroky filozofů (Ovidius), v odborných časopisech myšlenky. Je zde zmiňovaný i Carl Gustav Jung zakladatel analytické psychologie. ,,Myšlenku na smrt ... dokážeme snést jen tehdy, když si zároveň představujeme, že ve smrti splyneme s něčím, co nás přesahuje. " ,, Smrt zasahuje do našich životů v podobě ustavičně změny. ... nechat v sobě vcházet svůj příběh jako dějiny nekonečné mnoha změn, jako rozvíjení své identity. " Jsme v existenci loučení. Neustále se s někým loučíme každý den. Nikdy nevíte zda je to naposled. Loučení je jednak k světu, jednak vzhledem k sobě. W. Weischedel píše: Bereme-li existenci v loučení vážně, ... hlásí se touha věčného trvání. V životě jsem se bála smrti od malička. Postupem času jsem došla ke knize v níž bylo napsáno, že smrt si můžem představit jako kamarádku, která kráčí s náma životem. Tuhle skutečnost jsem přijala dříve než mě opustil v tomto světě manžel. Proto možná tak hluboce moc netruchlím. Hloubka truchlení může být tak hluboká, že se ocitneme v rukou lékařů. Někteří i následují zesnulou osobu. Pláč a nesnesitelná bolest zůstat sama, je tady se mnou pořád. Po půl roce je mi líp. Proces truchlení nyní stále trvá. U každého je to jiné. Zde je odkaz na knihu Zármutek (Návrat k pokoji ) od Jamese Roberta White, nemocničního kaplana, kterou jsem četla. Je jednoduchší a na méně stránkách. Především je lidštější. Pod knihou je i můj komentář. Knihu Truchlení a Zármutek (Návrat k pokoji) doporučuji. Jedině při čtení od různých lidí s odlišnými pohledy, můžeme si vytvořit svůj vlastní pohled na danou životní situaci. https://www.databazeknih.cz/knihy/zarmutek-navrat-k-pokoji-331548

Velice podnětná a zajímavá kniha. Ukazuje nejenom, jak nutné je při ztrátě neopomenout, či nevytlačit proces truchlení ze života, ale i to, jak nám pochopení vlastních snů dokáže na cestě vyrovnání se se ztrátou pomoci. Kniha mj. popisuje základní fáze truchlení i to, jaká úskalí nás v jeho prožívání mohou potkat. Cituji: " ...nejsme-li ochotni existovat v modu loučení, přijmout smrt jako součást života, hrozí nám deprese ... zármutek, kterému bylo zabráněno nebo byl potlačen, vede k tomu, že pak prožíváme svět jako něco bezvýznamného, vlastní existenci jako bezcennou a budoucnost jako beznadějnou... i vzhledem k nutnosti loučení ale nelze pominout lidskou potřebu vazby. Není jen smrt, je také láska"...