Třpytní

Svět se rozdělil na Ohyzdné a Třpytné. Ti tvoří jakousi elitu společnosti. Nic nedělají, topí se v luxusu a naprosto pohrdají Nemódními, kterým často říkají právě Ohyzdní. Jejich jedinou prací je vypadat vždy skvěle. Od hlavy až k patě. Simon patří mezi Třpytné. Žije se svojí ženou Georgie spokojeným životem. Nic jim neschází a pokud se stane něco, co úplně nekoresponduje s jejich životním stylem, mohou si tyto vzpomínky nechat vymazat. Nedokonalost se zde ale netoleruje a pokud uděláte nějaké velké módní faux paux dostanete se rázem mezi Nemódní. Když tedy Simon začne na jednom večírku krvácet z nosu a potřísní si krví svou sněhobílou róbu, chce se co nejrychleji vypařit. Netuší však, že byl spatřen a že tímto činem zároveň odstartoval i novou módní vlnu, za kterou si zásluhu nakonec připsal někdo jiný. A tímto začíná módní souboj o život a výsměch davů. Naprosto bizardní dystopie, kdy móda vládne světu. Je pravda, že mnohdy jsem si říkala kam až je autor ochoten v této bizardnosti zajít. Na druhou stranu neukazuje nám pokřivený svět různých našich módních ikon, celebrit a influencierek, které často sázejí jen na svou vizáž? Čím víc jsem se do příběhu nořila, tím víc se mi líbil. Příběh byl zajímavý, měl nápad a i skvělou gradaci. Co vše je člověk pro uznání druhých ochoten udělat? A je uznání druhých důležité ke spokojenému životu? Simon si často tyhle otázky nakonec klade a pomalu zjišťuje, že není všechno zlato, co se třpytí, a že i mezi Ohyzdnými se mohou ukrývat lidé, kteří mají mnohem ušlechtilejší srdce než všichni Třpytní dohromady. Vývoj postav se mi moc líbil. To jak Simon pomalu na všechno přicházel. Fandila jsem mu, aby nakonec prozřel. Módní kousky jsou velice barvitě popsány. Hodně mne fascinovalo, jak do detailu má autor veškeré róby, světlo, které hrálo roli v prezentaci atd. promyšlené. Občas mi vadilo, jak velké bizardnosti autor vymyslel. Nemyslím, že až takový extrém by byl možný. Každopádně mně kniha hodně bavila. Byla humorná i hodně k zamyšlení. Rozhodně bych ji přes pár výtek (velké bizardnosti a občas vleklejší děj) doporučila.

kdepak utopie, ale jen krapet nadnesená realita! velmi originální námět, jako bych četl moderní variaci na Huysmansovo Naruby moment "napravení a prozření" Simona ve vězení díky manuální práci je trochu moc idylický, ale chápu, co chtěl Langmead vyjádřit, a závěr? možná vidím trávu růst, ale pro mne je to biblické podobenství na "vyhnání z ráje" čteno výše naznačenou interpretací považuju Třpytné za vynikající literární počin, s jakým jsem se už dlouho nesetkal, a doporučuju!