Jenom 224 stran, ale čtení se mi vleklo a (přiznávám se) sem tam jsem půl stránky přeskočila, protože dialogy byly zdlouhavé, šroubované a točily se v kruhu. Někde to samozřejmě smysl dávalo a vlastně u rozhovoru Miroslava s partnerkou, která je odpůrkyně všeho a apriori nevěří ničemu, jsem se místy i pobavila. V polovině jsem knihu málem zařadila do nedočtených, ale podle předchozích komentářů jsem nabyla dojmu, že by to mohlo přece jen stát za to a že v druhé polovině se mi vše pěkně propojí. Propojilo, uspokojení mi to ale nepřineslo. Naopak poslední kapitola mě úplně „zabila“. Navíc se tak nějak nemůžu zbavit pocitu, že autorka až příliš zatlačila na pilu, aby z jejího příběhu vyplynulo morální poučení.

Bohužel, z úcty k autorce tři hvězdy. Schematické příběhy, šablonovité charaktery postav s příliš zřetelným poselstvím pro čtenáře. Jako byste se dívali na nekonečný seriál komerční televize. Pokud je máte rádi, je to kniha pro vás.