Najlepšia pvloviedka bola od pána Hlávku, čo som aj očakával. Nie som veľký fanúšik Star Treku, ale príbeh s Romulanskou rasou sa vydaril. Po Hlávkovej poviedke, kvalitou malinko zaostáva príbeh od Jakuba Kočího. Rudovous je v štýle barbara Conana, ktorý je vodcom pirátov. Hrdina bojuje proti nekromantovi a ďaľším magickým tvorom. Problém nastal pri poslednej poviedke, ktorá bola najslabšia a keby mala o pár strán viac, tak by som to pravdepodobne ani nedočítal.

Když jsem si četl Předmluvu k této trojpovídkové knize, myslel jsem si, že příběhy budou opravdu kruté. Víte, co jsem tím myslel? Že zlo porazí v plné polní dobro a nenávist a lži zvítězí na bitevním poli nad láskou a spravedlností – hovno, ….je ...to ...trochu ...jinak. Rudovous: Vábení dračího srdce **** Hned první příběh je potvrzením opaku. Ano, příběh Jakuba D. Kočího je krvavý a krutý, ale ne tak, jak jsem si myslel já. Je klasicky krutý. Hlavně pointa mě vůbec nepřekvapila a byla krutě normální. Ve své podstatě, je to však velmi povedená povídka. Hlavní hrdina je borec ala Conan, ale jmenuje se Walhelm. A musí zabít tři čaroděje, aby zachránil draka. Máte v tom bordel? Není to tak složité. Hlavní je, že rodák z Vaniřan je vtipný, má slušné hlášky, které dokáží rozesmát a do všech soubojů jde nebojácně a tvrdě. Pravda však je, že krev a střeva vyrábějí spíše ti druzí. Čtenář se pak očima Walhelmova na to musí dívat. Velmi povedené jsou i názvy samostatných kapitol. Například „Chcípni!“ nebo „Lebka lovce lebek“ nebo „Vize ryze zlatá“, osobně mě nejvíce dostala kapitola „Loď na písku“ - no už jenom ty názvy dají tušit dobrému příběhu. A nebojte, bude i drak. Ještě musím dodat, že povídka obsahuje jednu moc krutou scénu u které zamrazilo i mě. CITÁT - Posrals to, tak sbohem! Vyrovnání ***** Jana Hlávku tak trochu znám. Vím, že dokáže kruté věci a ani nemrkne okem. Když mu někdo řekne, že potřebuje napsat knihu o čtyřech hrdinech a ti pak musí na konci příběhu zemřít – zeptá se pan Hlávka: A maj „jen“ zemřít, nebo je mám opravdu nechat chcípnout? V této povídce chcípá lidí i mimozemšťanů celkem dosti. A těch šokujících krutých scén je tam velmi hodně a to co jim předchází a co následuje je „jen“ příběh o pomstě a zradě. A fanoušky Star Trek jistě potěší do jakého období je povídka situována. Jen prosím mějte trochu ohledy na to, jak se jedna z postav vyjadřuje o Kapitánu Kirkovi. Nemusíte jí za to krutě rozsekat. Nutno také dodat, že povídka postrádá odlehčující humor a tím se stává krutou. PS – Povšimněte si číslování kapitol. CITÁT - Budu vás mučit, mám čas i léků dost a bezvědomí ani smrt vám nepomůže. [PrintScreen] Osvícené myši * Údělem povídek jsou dvě základní situace. Když se povídka líbí, je čtenář naštvaný, že už končí. Když se však povídka nelíbí, je čtenář naštvaný ještě víc, že už nekončí. U této povídky jsem v té druhé kategorii. Povídka je nudná, podivnou formou vyprávěná, rádoby kiberpunkovým prostředím osmahnutá a mě vůbec neoslovila. Jediným kladem příběhu je, že je vyprávěn ICH formou, ale pan spisovatel Richard Šusta s tím neumí pracovat. Nejhorší povídka v trilogii a vlastně sem snad ani obsahově nepatří. CITÁT - Cokoliv od této chvíle vypovíš, bude spolehlivě použito proti tobě. Váhal jsem, zda dát celkově tři nebo čtyři hvězdy. Poslední povídka to trochu kazí, ale nakonec zvítězil rozum nad krutostí a dávám zasloužený čtyři hvězdy. U všech povídek jsem přidal obsahy, několik citátů všem spisovatelům a povídky jsem samostatně ohodnotil, přidal k nim jiný nový komentář a Malé ochutnávky. Vše hledejte v sekci – POVÍDKY u této knihy.