Putování Wicklow Way v Irsku mě ke knize lákalo, avízovaná motivace, inspirace a hledání zapomenutého potenciálu spíše varovala. Ty obavy byly oprávněné, rozhovor matky s dcerou byl opravdu velmi škrobený, málo uvěřitelný. A to opakované popisování trailu jako téměř liduprázdné pustiny není na místě, vzhledem k blízkosti Dublinu i dostupnosti jednotlivých úseků cesty autem je tato oblast zalidněná celoročně. Obrázky jsou pěkné, styl psaní jednoduchý. A možná jsem jen malinko alergická na to koučování, tedy můj špatný výběr knihy.

Kniha o pozitivním myšlení, o tom, jak myšlenky ovlivňují naše skutky a ty potom nad charakter a osud. Jak už komentáře přede mnou zmiňovaly, v knize je určitá škrobenost, která může lézt na nervy. Dokonalá, zvídavá dcera, matka, co ví vše a umí vše vysvětlit. Jenže kniha má klasickou strukturu filozofického spisku, kdy zkušený učitel vede inteligentního žáka. Takže proto je tam určitá názorná a modelová umělost. Jako třeba setkání s vyhořelou právnickou Christinou, které podtrhuje to, co bylo řečeno. Možná je to tím, že je motivační text zasazený do skutečně existující krajiny. Tím je jeho umělost ještě zdůrazněna. Jednu hvězdu dávám, protože motivační knihy je dobré vnímat jako mantru. Všechny se zabývají tématem, jak žít lepší a plnější život, a čtením a opakováním se můžeme sami posunout dále. Druhou hvězdu dávám za pěkné ilustrace a názorné obrázky mozku a za vysvětlení, jak mozek reaguje na emoce a stres. A ta třetí je za to, že bychom se měli stát nejlepší verzí sebe samé. A pokud nás k tomu tato knížka aspoň popostrčí, tak svůj účel splnila.