Trestní právo hmotné

A je to stejně zajímavé, jak je patrně jednoduché vynášet soudy typu "nejlepší". Ono to ale tak snadné patrně nebude. Knihu lze rozdělit na část obecnou a část zvláštní. Obecná část stojí v konkurenci dvou dalších učebnic - té Šámalovy a té Kratochvílovy. Zvláštní část stojí jen proti Šámalovi. A předem se zbavme slona v místnosti. Teoreticky hluboké, zajímavé, propracované či objevné nejsou obsahy ani jedné ze zmíněných učebnic. Abyste byli schopni sdělit něco složitého, musíte mít složitou látku, abyste mohli mít složitou látku, musíte na to mít kapacit. A to se v trestním právu neprojevuje. Platí tedy, že nic opravdu chytrého vám nesdělí ani jedna z těch knih. Otázka je, jestli alespoň tu špetku obsahu, kterou trestní právo má, dovede sdělit podrobně a srozumitelně. Nu a pokud jde o podrobnost s srozumitelnost, má zase smysl hodnotit jen obecnou část. Co do zvláštní části od sebe Šámala a Jelínka nerozeznáte, to jsou ty samé kraviny. Pokud jde o část obecnou, stojí si Jelínek nejlépe co do srozumitelnosti, nejhůře co do komplexity. Tahle učebnice toho sděluje nejméně. Šámal se alespoň neopakuje, zato Jelínek se opakuje furt a rád. Ne, že by ten rozdíl byl ale zásadní, v tom smyslu je vlastně jedno, kterou z nich si zvolíte. Ani jedna se, přirozeně, nemůže rovnat Kratochvílovi, který je neskutečně více sofistikovaný. Jeho nevýhoda ale je zastaralost (a tedy jen omezená použitelnost) následků trestní odpovědnosti, použít ho lze jen na základy trestní odpovědnosti. Ale v nich je opravdu lepší v každém ohledu. Na škodu Jelínkovi je to, že nepojednává v samostatné kapitole o tp. mladistvých, látka tedy není koncentrována. Oba (Šámal a Jelínek) pak de facto (krom kratičkých výjimek) ignorují problematiku činů jinak trestných provedených trestně neodpovědnými dětmi. O té naopak zdaleka nejzajímavější výklad podává Kratochvíl (respektive Válková a Sotolář v Kratochvílovi). Na poli srozumitelnosti je tomu ale jinak. Formou je Kratochvíl naprosto nesrozumitelná matlanina, která by se ztratila mezi dílem slovotepců devatenáctého století. Jako fakt, pokud se dost nesoustředíte, ztratíte se hned v úvodu. Šámal je na tom lépe, ale skvělé to tedy také není. Snad příliš složité formulace, které pochopení sdělení (jakkoliv v podstatě primitivního) dosti ztěžují. Jelínka oproti nim přečtete a pochopíte. Je opravdu psán zdaleka nejpřístupněji. Nu a tak je to, po mém soudu, poněkud složitější, no. Pokud chcete ze znalosti obecné části vytěžit co nejvíce, jakkoliv s poměrně vysokými náklady, mohu doporučit Kratochvíla. Pokud stačí relativní minimum (a třeba na průchod brněnskou zkouškou z trestního práva Jelínek v zásadě nestačí, tedy pokud jde o 100% požadovaných informací), které je nejsnáze pochopitelné, rozhodně jděte do Jelínka (s výhodou podání zvláštní části, jakkoliv na pochopení jednotlivých skutkových podstat na aplikační úrovni to zase nestačí, na to je potřeba komentář, takže nevím, k čemu vám to je), nu a Šámala... asi můžete zkusit.