Trestní právo hmotné

Přiznávám, jsem zaujatý – nemám rád trestní právo (mj. proto, že se o vůbec žádné právo nejedná, to čemu říkáme trestní právo, je jen metodologicky velice pokřivená sociologie. A to říkám se vší vážností – já nikdy neviděl ani neslyšel praktika ani teoretika trestního práva řešit právní problém, jejich problémy jsou ryze skutkové a mě se přitom fakt nezdá nijak právně ani jinak zajímavé řešit dejme tomu to, zda pracovní neschopnost má mít vliv na otázku hodnocení ublížení na zdraví, či zda "nikoliv jen po krátkou dobu" značí sedm dní nebo týden půl, respektive "delší dobu trvající" značí pět nebo šest týdnů. Trestní právo je právně primitivní odvětví, skutkově pak náročné.). Nemám-li rád trestní právo, nemohu mít rád jeho učebnici. Takhle – v obecné části je to ještě dobré. Podstatně stručnější než Kratochvíl, věcně nicméně korektní a vcelku pochopitelné. Podávají se zde informace pro studenta relevantní a vlastně celkem odpovídajícím přístupem. Asi bych ji doporučil víc než Kratochvíla, rozhodně víc než Jelínka, který se mi zdá až primitivní. Zvláštní část už ale nejde brát vážně. Je to extenzivní opisování paragrafů, o kterých patrně nedisponují autoři schopností prohlásit nic opravdu zajímavého. Při nejlepším se zaseknou u jednoho slovíčka z daného paragrafů a dlouze popisují vlastní smíření se s prostým přejímáním judikatury bez vlastního přispění k věci. Nevím, zvláštní část trestního práva (jako zvláštní část závazků, či správy) by neměla být předmětem akademické výuky, ale až praktické přípravy. Tohle je k ničemu a čtenáři vlastně stačí TZ, učebnici nepotřebuje – když má problém, musí stejně sáhnout po podstatně obsáhlejším komentáři.